Galilei se před 400 lety podíval do vesmíru, od té doby v něm hledáme své místo
Německý filozof 18. století Immanuel Kant napsal: „Dvě věci naplňují mysl vždy novým a rostoucím obdivem a úctou, čím častěji a vytrvaleji se jimi zabývá: hvězdné nebe nade mnou a mravní zákon ve mně.“
Letošní rok, na který připadá 400. výročí prvního použití dalekohledu Galileim, byl vyhlášen Mezinárodním rokem astronomie, takže je zřejmě vhodná doba zamyslet se nad prvním zdrojem Kantova „obdivu a úcty“. Původní cíl oslavy astronomie – totiž pomoci obyvatelům světa „znovu nalézt své místo ve vesmíru“ – má dnes i vedlejší přínos v tom, že nás odvádí od ošklivých věcí bezprostředněji kolem nás, jako jsou prasečí chřipka a globální finanční krize.
Čím dál menší
Tím, že věda rozšířila naše chápání rozlehlosti vesmíru, přinejmenším zesílila obdiv a úctu, kterou pociťujeme při pohledu na hvězdné nebe (tedy za předpokladu, že se nacházíme dostatečně daleko od smogu a příliš intenzivního pouličního osvětlení, které v pohledu na hvězdy brání). Současně nás však hlubší znalosti zákonitě vedou k uznání, že naše místo ve vesmíru není nijak zvlášť významné.
Bertrand Russell v eseji Sny a fakta napsal, že…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 46 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
