František Drtina (1861–1925)
Jeho osudem byl Masaryk. Oba, učitel a žák, přišli na pražskou univerzitu skoro současně. Drtina se ocitl mezi prvními čtyřiatřiceti studenty, kteří se zapsali do prvního profesorova filozofického semináře – a pak už mu zůstal věrný, prožil v jeho stínu celý život. Na jejich názorové a lidské oddálení po vzniku republiky lze pohlížet jako na událost, kterou Drtina vlastně nepřežil.
Nejdřív to vypadalo, že budou spolu jen poznávat svět. Masaryk měl kolem sebe dvojí kruh příznivců, první kolegiálně profesorský, druhý studentský. Přišel však člověk zvenčí, mladočech
Julius Grégr
, tehdy Masarykův politický soupeř, a řekl, že oba kruhy tvoří jednu podstatu, jedinou vyznavačskou sektu: do její vnitřní organizace nikdo nevidí, navenek se však svými činy projevuje zostra. Zrodil se název „maffie“ – a nejen zrodil, ale i ujal. Podle receptu, který Masarykův muž po pravici, novinář
Jan Herben
, pojmenoval slovy
„Řezat, řezat, řezat“
, se provozovala společenská a umělecká kritika často jen pro tuto kritiku samu, prostě z rozkoše, že kritizovat lze. Neplazit se a neskrývat své mínění, ale dávat je bojovně najevo, byť třeba jenom slovy: nebylo to vždycky moc, ale pořád to bylo mnohem víc než to dřívější česky klientelistické „vyjít za…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 45 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
