Jak se neuřvat

V Pretty Woman se klíčová scéna mezi Julií Robertsovou a Richardem Gerem odehrává v opeře. I Cher a Nicolas Cage ve filmu Pod vlivem úplňku teprve během La Bohème v Metropolitní opeře zjistí, že jsou si souzeni. Je trochu těžké si představit, že by se dva hrdinové českého slaďáku k sobě zamilovaně tiskli v lóži Národního divadla, třeba na Prodané nevěstě. Tedy pokud by tvůrcům nešlo o to je před širokým publikem definitivně znemožnit.

Je to tak: opera v Česku není populární. Přesto se zájem o toto okouzlující umění (i díky stále oblíbenějším filmovým přenosům z newyorské metropolitní scény) lehounce zvedá a lidé se rozhlížejí, co je k vidění a slyšení doma.

V obecném povědomí je v současné době jen několik výrazných pěveckých jmen, která se prosazují i v zahraničí: Magdaléna Kožená, Dagmar Pecková, Martina Janková nebo Eva Urbanová. Z mužů Aleš Briscein a dříve Ivan Kusnjer. To je málo, zvláště uvážíme-li, že se po světě hraje poměrně dost české opery. Není pravda, že u nás pěkné hlasy nejsou. Jenže jen pěkný hlas ke zrození velkého nebo i jen dobrého zpěváka nestačí.

Jsi moje kopie

„Všechno záleží na tom, co člověk sám chce,“ říká Adam Plachetka (1985), který právě v Národním divadle nastudoval roli Arganta v Händlově Rinaldovi. Je jedním z mladých českých zpěváků, od kterých se hodně čeká. Dosud zpíval na volné noze, o nabídky z domova i ze…