To nepochopíte

Má to dvě slova. Ve většině evropských zemí to neznají. Čeští poslanci a senátoři zpravidla prohlašují, že se nebrání, aby se to zrušilo, ale nakonec hlasují přesně naopak. Řeč je o poslanecké imunitě, jejíž nekonečný příběh předminulý týden pokračoval už čtrnáctým dílem. Ani tentokrát to nebyl žádný happy end. Proti návrhu na výrazné omezení doživotní imunity se v dolní komoře postavilo 125 delegátů (ze 150 přítomných). Kdy přijde na řadu další pokračování, zatím není jasné, ale v jednom se můžeme zorientovat už teď. Proč si zdejší zákonodárci tak urputně drží privilegia, bez nichž se většina jejich evropských kolegů v pohodě obejde?

Dobrý trik

V rozlehlé jídelně pražského sídla Senátu to hučí jako v úle. Právě běží polední pauza, nad dlouhým obdélníkovým stolem se vznáší cigaretový dým a v husté mlze vykukují známé tváře senátorů ODS, kteří vzrušeně probírají krach první prezidentské volby. O pár metrů dál sedí sám jejich stranický kolega Jiří Pospíšil a v poněkud zarmoucené náladě usrkává minerálku. „Vlastně jsem to očekával,“ hodnotí čerstvý neúspěch svého návrhu zrušit doživotní imunitu delegátů. „Ale i tak to mělo cenu. Alespoň se k problému přitáhla pozornost médií a veřejnosti. Čím víc jí bude, tím je větší šance, že to jednou vyjde a tenhle přežitek přestane platit.“

Česká poslanecká imunita připomíná…