Tento týden se v New Yorku sejde summit dvaceti nejdůležitějších zemí světa, který by se měl dohodnout – otázka je, zda se to může podařit – na nové globální architektuře institucí, které regulují (resp. se pokoušejí regulovat) globální finanční systém.
Tzv. brettonwoodské instituce – Mezinárodní měnový fond (MMF) a Světová banka, jsou již šedesát čtyři let staré a ve světle současné finanční bouře a krize se jeví jako zastaralé.
Co by summit měl a neměl podle skromného návrhu autora tohoto sloupku řešit? Než se začne věnovat otázkám globálním, měl by probrat záležitosti „národní“ či „kontinentální“.
Jednou ze zásadních příčin krize je rozdrobenost a neefektivnost americké finanční regulace. USA (a poté celý svět) doplatily na to, že Spojené státy mají čtyři neefektivní finanční a bankovní dohledy a k tomu ještě dohled nad pojišťovnictvím pouze na úrovni jednotlivých států federace. Pokud Amerika dohled nezefektivní, není o čem diskutovat ani na globální úrovni. Podobné je to s Evropou, přesněji s eurozónou. Evropská centrální banka musí převzít hlavní břemeno finanční regulace a také mnohé pravomoci národních vlád.
MMF není třeba rušit, ale posílit. Jednak finančně, aby nehrozilo, že když půjčí Ukrajině, Polsku a pak třeba Brazílii, ocitne se skoro na dně. Druhá věc jsou pravomoci. Pravomoci MMF vůči vládám, které vytvářejí velké nerovnováhy a hospodaří riskantně, by měly posílit.
…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 58 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
