IVAN WERNISCH: HLAVA NA STOLE
Druhé město, 71 stran
„Nepřináším nic nového? To nejspíš nepřináším. Ale kdo tady naposledy přišel s něčím novým? A je vůbec třeba přicházet s něčím novým? Nudím? Někoho jistě. Když mi to vytýká básník, který ještě nenapsal nic, co by nenudilo mě, řeknu si: každý jsme jiný. Proč pořád ještě píšu? Vždyť já ani nevím. Ze všeho nejradši se procházím po lesních cestách – jen tak – chodím a poslouchám, jak bzučí hmyz, šustí listí, krápe déšť. Je to lepší než psát, ale ponouká mě to k psaní.“ Tolik Wernischova sebekritka otištěná na přebalu jeho další sbírky.
MODERATA FONTE: ZÁSLUHY ŽEN
Přeložila Alice Flemrová,
Prostor, 264 stran
Pod pseudonymem Moderata Fonte se skrývá vzdělaná Benátčanka Modesta Pozzo de’ Zorzi (1555–1592). Rozprava, kterou dokončila těsně před svou předčasnou smrtí (zemřela při porodu čtvrtého dítěte), nese podtitul, který slibuje prokázat o ženách, „jak jsou ctihodné a oč jsou dokonalejší než muži”.
Ve hře na soudní přelíčení, kde sedm vznešených Benátčanek vystupuje v rolích žalobců, obhájců i soudců, jsou muži obžalováni z nepřátelství vůči ženám a dokazuje se, že žena, která má stejné vrozené schopnosti jako muž, může za předpokladu stejného vzdělání a výchovy dokonce prokázat svou nadřazenost.
JAKUB DEML: CENA SKUTEČNOSTI
Samostatně neprodejná příloha prosincového čísla časopisu Host, 53 stran
„Neboť láska je nepohodlná jako oheň: dej si ho do postele, když se ti nechce vstávat, dej si ho do peřin ten žhavý uhel! Ale mnohem krutěji se mstí za to, když se jen opakuje, tak jako divadelní reprisa. A vidíte, teď vám něco povím, čemu byste jinak sotva rozuměli.“
Kniha vychází z Demlem číslované verze rukopisu, jenž se zachoval v souboru korespondence a textů, které Lumír Kuchař koupil od Zenóbie Vítězové, a tak se staly součástí jeho pozůstalosti. Na rozdíl od předchozího neúplného samizdatového vydání byl soubor tentokrát až na výjimky ponechán v původním stavu.
JOSEF MLEJNEK: ZCESTYMLUV
Atlantis, 81 stran
Zářijové noci, Podélný řez, Zcestymluv. Tři oddíly básní od 60. do konce 90. let. „Neusínaje, vleže sleduji stíny na stropě. Aniž mne napadlo, že by to mohl být vrah nebo dokonce zloděj, ne-li Boží království, které jako zloděj přicházívá, vymrštím se poslepu a běžím otevřít, protože na chodbě někdo ve tmě omylem hmátl na zvonek místo na vypínač…“
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
