Vlastním, tedy jsem svobodný

Proč mají Britové pověst nejsvobodnějšího národa na Zemi? A naopak v Rusku svoboda chybí, proč to Rusům – alespoň podle tamní oblíbenosti Vladimira Putina – zřejmě až tak moc nevadí? Tyhle otázky nejsou akademické. Nás Východoevropany pronásledují už dlouho a jinak tomu není ani teď, kdy ruské tanky pořád parkují v Gruzii.

Americký historik, specialista na Rusko a jeho komunistickou éru Richard Pipes (narozen roku 1923 v polském Těšíně) nabízí ve své knize Vlastnictví a svoboda odpověď, která zní neotřele a zároveň – v jeho důkladném podání – i velmi věrohodně. Za propastný rozdíl mezi Angličany a Rusy může vztah k vlastnictví, daný už v dobách raného středověku. Právě tehdy se podle Pipese formovalo, nakolik dnes ke svému životu potřebujeme demokracii, svobodné instituce a svobodu vůbec.

Král, ale závislý

Zdánlivě to zní dost banálně: demokratické tradice či prosazování občanských práv v Anglii se odvíjely od toho, jak rychle se Angličanům povedlo zlomit královskou moc. Klíčovou roli přitom sehrál způsob dělby majetku mezi krále a ostatní.

Středověká Anglie se přitom nevyvíjela zásadně jinak než řada států kontinentální Evropy. Jistý rozdíl byl snad jen v tom, že Anglosasové a pak i Normané hned po svém obsazení britských ostrovů uplatňovali jisté demokratické principy. Králové vládli pomocí rady starších…