Do posledního dechu

Šestnáctého července John McCain pronesl proslov ke členům Národního sdružení pro povznesení barevného obyvatelstva (NAACP). V publiku zasedli takřka bezvýhradně černoši, většinou levicového založení. Málokoho z nich by vůbec napadlo volit republikána, notabene republikána kandidujícího proti muži, který by mohl být prvním americkým prezidentem černé pleti.

„Pokud dovolíte, začal bych několika slovy o svém soupeři,“ pronesl McCain. „Neprozraďte mu, že jsem to řekl, ale je to v mnoha ohledech pozoruhodný člověk.“ McCain prohlásil, že díky Obamovu úspěchu je hrdý na svou zemi, protože se ukázalo, že se posunuje pryč od „kruté a arogantní bigotnosti“ minulosti. Načež zdvořile vysvětlil, proč se s Barackem Obamou na některých otázkách neshodne – jako například na právu na svobodný výběr školy.

Téma si vybral chytře. John McCain propaguje vydávání kuponů, které by umožnily rodičům poslat své ratolesti z příšerných škol do lepších, ať už veřejných, soukromých nebo církevních. Věří, že státní peníze by měly jít za dítětem, a ne se řídit diktátem nějakého školského byrokrata. Kdekoli se takovéhle kupony nabízely, chudí černí rodiče je brali všemi deseti. Barack Obama se z úcty k učitelským odborům staví proti svobodné volbě školy – stejně jako většina vedení NAACP. A tak v sále John McCain…