2008-1947-mobr-hulovanahled.jpg
2008–1947-mobr-hulovanahled.jpg • Autor: Respekt

2008-1947-vobr-hulova.jpg
Autor fotografie: Pavel Reisenauer • Autor: Respekt

Sekta biopřátel zeleného údolí by měla tu a tam slevit ze svých zásad. Jistě, nadměrné konzumentství je zlo a matka planeta je chudák, a proto připlatit si za platíčko vajec navíc dvacetikorunu na dobrý pocit ze šťastných nosnic stojí za to, ale odsud potud.

Aby ze sebe někdo dělal chytráka jen proto, že jeho biostopa je vzhledem k té vaší pouze mikro, je totiž za jistých okolností pěkná konina.

Dobrý kamarád, otec dvou školou povinných holčiček, se mi nedávno svěřil, že „kdo nemá děti, ví o životě houby“. Lidmi bez dětí nepokrytě opovrhuje podobně jako vyznavač biostylu konzumenty éčkových gumových medvídků. Oba dva si přesvědčeně stojí za svým. Život bez potomků, respektive nešetrný k přírodě, že je tou nejjednodušší volbou z lenosti.

Jenže ouha. Děti mohou být přece stejně tak dobře jen cestou nejmenšího odporu, kdy genetický kolotoč je jediné, co zabedněná hlava vygeneruje jako program pro život, a jednat na úkor planety se občas taky šikne. Zvlášť pokud je to ve jménu ušlechtilých cílů. Příkladem budiž tatínek, jemuž jednorázové plíny Pampers posloužily nejen jako ventil spravedlivého hněvu, ale dokonce jako prostředek občanského protestu.

V zákoutích pražského parku Stromovka, tam, kde se letité listnáče opírají o zeď ruské ambasády, tahal tento muž před pár dny zpod kočárku jednu po druhé umělohmotné dětské plíny plné bobků a vrhal je podoben antickému Diskobolovi přes zeď na ambasádní zahradu. Křičel přitom něco o nespravedlivé okupaci Gruzie, co přesně, to už si nepamatuji. Přemýšlela jsem, jak to bude vypadat mezi Ruskem a Gruzií za těch přibližně dvě stě až čtyři sta let, kdy se pleny konečně rozpadnou, to o kočáru mě napadlo až na zpáteční cestě domů. Že tam možná ani žádné dítě neměl a sloužil mu jen jako krycí manévr. Člověk tlačící mrně je přece sám tak trochu ,nevině‘. Na takového tlačiče se čas od času jen tak usměje i úplně neznámý chodec, natož aby jej někdo podezříval z nekalých rejdů.

Také si připadám, když tlačím kočár, tak nějak hodnověrněji. Na lep „vypadat a připadat si konečně tak nějak normálně“ jsem se zkrátka chytla i já. Snad pár nadšenců chytne i nápad toho stromovkového Diskobola. Říkejme mu třeba nerozložitelným odpadem za spravedlivější svět.

Příští týden píše Markéta Pilátová

Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na web@respekt.cz.
Chcete-li článek okomentovat nebo nás upozornit na chybu, přihlaste se nebo se zaregistrujte. Nejzajímavější příspěvky zveřejníme.

Vyhledávání

Tip: Vyhledávejte dle autora pomocí autor: autor:”Erik Tabery” další tip

Výsledky vyhledávání

Hledám o sto šest
Vyskytla se chyba, zkuste to znovu.

Nejvíce hledáte