0:00
0:00
Astrounat Brázda
Odvaha nejen číst
Jeden den v životě12. 7. 20083 minuty

Liškiáda

Ne, nebojte se, nebude to o ministru Liškovi, nýbrž o liškách. Představuji si totiž, že filmový štáb dokumentů BBC dokáže třeba i dlouhé dny trpělivě čekat na vytypovaném místě, aby pak tou nejdokonalejší filmovou technikou zaznamenal to, co například mně jen tak náhodou „spadlo do klína“.

Astronaut
 
Autor: Respekt
Autor: Respekt
Fotografie: JIŘÍ KRATOCHVIL - Autor: Pavel Reisenauer
Autor: Respekt
Fotografie: JIŘÍ KRATOCHVIL - Autor: Pavel Reisenauer
Fotografie: JIŘÍ KRATOCHVIL - Autor: Pavel Reisenauer Autor: Respekt
↓ INZERCE

Ne, nebojte se, nebude to o ministru Liškovi, nýbrž o liškách. Představuji si totiž, že filmový štáb dokumentů BBC dokáže třeba i dlouhé dny trpělivě čekat na vytypovaném místě, aby pak tou nejdokonalejší filmovou technikou zaznamenal to, co například mně jen tak náhodou „spadlo do klína“. Je tomu pár týdnů, co mi na mé oblíbené lesní stezce málem vletěla pod nohy liška pronásledující zajíce. Považuji to za jeden z největších zážitků svého života a je mi jasné, že ledasco si možná ještě v životě zopakuju, ale to nádherné setkání s liškou zůstane už jen jediné a jedinečné.

Dosud si živě pamatuji na své školácké dojetí nad čítankovou historkou o Leninovi, který když při lovu narazil na lišku, sklonil po chvilce zbraň, protože nedokázal vystřelit na tak nádherného a svobodného tvora. Dnes už samozřejmě vím, že didaktický smysl té historky nespočíval ve varování: pozor, nestřílejte na lišky, jsou tak nádherné a svobodné, nýbrž v poučení, že Lenin nezastřelil lišku, protože sám byl tím nádherným a svobodným tvorem. Nu, dalo mi pak práci zbavit se těch liščích sympatií k vůdci proletariátu.

Mé první školní seznámení s elektřinou mělo podobu ebonitové tyče a liščího ohonu. Soudruh učitel nechal obé kolovat po třídě a mohli jsme si každý zkusit liščí elektrárnu. A když se trochu líp soustředím, cítím stále ještě v ruce tu báječnou, rezavou srst. A moc by mě zajímalo, jestli ve školním kabinetě v Brně na Husově je stále ještě ten liščí chvost.

Jsem z kraje lišky Bystroušky, a tak vlastně není divu, že liška patří k mým erbovním zvířatům. Proto mě taky potěšilo schválení návrhu zákona, který zakazuje tzv. kontaktní norování, tedy výcvik loveckých psů, při němž pes pronásleduje živou lišku v umělé noře a na konci se do ní zakousne. Myslivec pak zvířata vytáhne z nory, zatřepe s nimi a ponořením do vody je oddělí od sebe a norování se může opakovat. A když jsem se poprvé setkal s popisem kontaktního norování, okamžitě jsem si představil dva myslivce, jak se jeden zakousne do druhého, a to něco, co je nad námi, tedy například neviditelná ruka trhu, je pak oba nadzvedne, zatřepe s nimi a ponoří je do nejbližšího rybníka.

A poprvé v životě se mi taky stalo, že mě potěšil náš současný prezident, který ten zákon zakazující kontaktní norování bez váhání podepsal. Takže, ať už v budoucnosti spáchá cokoliv, zůstane už navždy hluboko v mém srdci co přítel lišek.


Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].