2008-1064-mobr-60AR202008n.jpg
2008–1064-mobr-60AR202008n.jpg • Autor: Respekt

2008-1064-vobr-60AR202008.jpg
Fotografie: Vyšetřen a ošetřen. Dítě a matka dostávají veškerou lékařskou péči. Někdy zcela zbytečně. – Autor: Matěj Stránský • Autor: Respekt

Je to jedna z nepříjemných skvrn na technologickém zázraku, který už léta vytrvale zvyšuje luxus českého zdravotnictví. Mezi čím dál sofistikovanější péčí se to občas ztrácí, ale je to tak: v místních poměrech je dodnes téměř nemožné přivést v klidu na svět zdravé dítě. Při fyziologickém porodu jsou matka i dítě navzdory běžné praxi ve vyspělé Evropě často vystaveni invazivní péči. Porodníci a pediatři rádi opakují, že to všechno dělají v zájmu dítěte a matky. Pravdou ovšem je, že tato péče je nejen drahá, ale mnohdy i škodlivá.

Váha, dezinfekce, injekce

Situaci dobře ilustruje rozšířený návyk českých lékařů odebrat dítě těsně po narození matce a vrhnout ho do proudu nejrůznějších vyšetření. Výjimky samozřejmě existují i tady, ale v drtivém podílu případů porod zdravého dítěte zhruba odpovídá následujícímu popisu. Porodník zachytí hlavu právě vypuzeného dítěte a položí ho na sterilní roušku mezi stehna ženy. Přeruší pupečník a naučeným hmatem předá dítě dětské sestře. Ta ho otře, zastrčí mu hadičku do průdušek, aby odsála zbytky plodové vody. Pediatr zhodnotí srdeční činnost, dýchání, barvu kůže, svalové napětí a reflexy dítěte. Sestra dítěti násilně natáhne nožičky (až dosud je mělo pořád skrčené), zváží ho a zapíše údaje. Dvěma prsty rozevře jeho víčka, kápne dezinfekci a píchne dítěti injekci s vitaminem K. Pak se dítě zabalí do roušky, ukáže se matce, sdělí se jí míry a váhy a je odneseno do vyhřívaného lůžka. Matka ho znovu uvidí až za několik hodin. Všichni pracují rutinně a vypadá to velmi profesionálně. Má to však jeden háček. Celá tato série úkonů je načasována do doby, kdy by dítě mělo ležet matce na břiše a nikdo by je neměl rušit.

Odborníci nazývají dobu těsně po porodu jako „zlatou hodinu“. Ne nadarmo: organismy matky a dítěte se vyrovnávají fyzicky s novou situací a je ideální, když mají na tuto náročnou práci klid. Poprvé navozují oční kontakt a poprvé se může matka dotknout svého dítěte. Ideálně by to mělo probíhat tak, že dítě je bezprostředně po porodu položeno pod lehkou přikrývku na břicho matky, kde má dostatek tepla. Matka tak může lépe zpracovat nával emocí a mohou společně navázat již zmíněný kontakt. Je zřejmé, že dítě je na tento okamžik připraveno: zdravý novorozenec má široce otevřené oči a doslova se vpíjí do pohledu matky. Přinese-li sestra dítě za dvě hodiny, dítě již většinou spí nebo pláče, ale chybí tam ten dychtivý pohled.

Zjevně nejspornější na vyšetřovací akci je rychlost, s níž čeští lékaři přetínají čerstvě narozeným dětem pupečník, jímž bylo dítě v břiše spojeno s placentou. Děje se tak mnohem dříve, než v ní dotepe krev. Toto rutinní přetínání je v rozporu s doporučeními, jimiž Světová zdravotnická organizace (WHO) inspiruje lékaře, jak by měli u porodu postupovat. Rychlá akce totiž ochuzuje dítě o cenný zdroj kyslíku a zhoršuje jeho již tak dost náročnou situaci. Příroda to zařídila tak, že novorozenec není zcela odkázaný na své první pokusy o dýchání a část kyslíku bere ještě chvíli i z placenty.

Tento chytrý mechanismus v tuzemsku porodník zničí tím, že okamžitě zasvorkuje pupečníkové cévy. Řada klinických studií ověřila také ozkoušenou praxi, že dítě by mělo být v prvních minutách po porodu přiloženo k matčině prsu, aby se naučilo dobře sát a aby se matce bez problémů nastartovala tvorba mléka. A nejen to: rty dítěte dráždí receptory v bradavce matky a spouští vylučování oxytocinu. To pomáhá ke stahování dělohy a porodních cest a zmenšení rizika poporodního krvácení.

Důsledky separace

O tomhle všem se dnes píše dokonce i v běžném tisku. Navíc to může na vlastní kůži potvrdit každá matka, která měla to štěstí, že zažila citlivě vedený porod bez zásahů (není jich mnoho, ale existují i v České republice). Navzdory tomu platí, že především špičková pracoviště v hlavním městě, která vychovávají další generace lékařů, se nadále drží zásady, že aktivní zásahy do běžného porodu jsou indikátorem vyspělosti a modernosti nemocnice.

Těsně po porodu se dítě poprvé podívá do očí matky. Pokud ho ovšem neodnesou pryč. Není divu: nejhorší dopady oddělování matky od dítěte totiž nejsou na porodním sále vidět. S jejich následky se setkávají až o mnoho let později psychologové a psychiatři. Mezi typické poruchy, jejichž vznik se odhaduje právě do doby těsně po narození, patří třeba separační úzkost, která se projevuje například nesnesitelnými pocity, když blízká osoba odchází z bytu, neschopností být sám. Může se projevovat i mnohem jemněji jako tzv. borderline syndrom, který v sobě zahrnuje emoční nestabilitu, problémy se sebevědomím nebo pocity úzkosti v anonymním prostředí.

Dopad na psychiku matky se projevuje koncentrovaněji. Porod je v každém případě intimní a bolestivý. Jde o stres, se kterým se za normálních podmínek žena rychle vyrovná a radost z dítěte převáží nad fyzickou zátěží.

Při autoritativně vedeném porodu, který nedává ženě žádný prostor, se rodička snadno dostane do pozice oběti. Některé porodní asistentky a porodníci mají ve zvyku vést porod zcela direktivně a mírnit emoce rodičky strohými příkazy (přecházejícími volně v křik). Porod je často urychlovaný léky.

Psychický stav žen po takto vedené akci, kdy se do hry ještě přidává strach o dítě, které není v dohledu, může být totožný s psychikou znásilněných žen (a situace je o to horší, že toto trauma bere málokdo vážně). Mimochodem: v jedné z pražských porodnic, která je matkami jednoznačně považována za luxusní pracoviště, porodní asistentky běžně tlačí předloktím matkám na břicho a snaží se takto dítě „vypudit ven“ i přesto, že tato metoda je oficiálně všude zakázaná.

Úplně blbá

Proč Češi nedodržují běžné postupy doporučované WHO? Proč je narušován proces normálního porodu a důležité vazby mezi matkou a dítětem? Informace o škodlivosti direktivně vedeného porodu i separace jsou všeobecně dostupné a na toto téma byla provedena řada výzkumů a klinických studií. Proč se tím řídí tak málo místních doktorů?

Důvodem je hluboká nejistota a nedůvěra v přirozené instinkty ženy. Průměrný český porodník se to naučil takhle a zvykl si považovat matku za pasivní nositelku dělohy, z které je třeba aktivně „vybavit“ dítě. Porod je stres a i zkušený lékař je nervózní, aby něco nezanedbal. Je pro něj mimořádně těžké nedělat nic.

Problém vzniká už na fakultách, kde učí mediky zkušení „staří bardi“ autoritativní porodnické školy. Oni zažili zlatý věk, kdy se radikálně snížila dětská i mateřská úmrtnost a získali pocit, že mají porod – ten vysoce labilní a nevypočitatelný fyziologický proces – plně pod kontrolou. Nestihli se už přizpůsobit informačnímu věku, v němž má každá aktivní rodička stejný přístup k informacím jako porodník a je připravena sama ovlivňovat zvolené postupy. Světe, div se, i v jiných zemích, jako je Švédsko nebo Francie, kde si matky již v osmdesátých letech vydobyly citlivější přístup, mají stejně nízkou úmrtnost jako u nás. Neodsávané děti nemají více komplikací než ty rutinně odsávané. Dítě změřené za dvě hodiny po porodu nebude mít jiné míry. Proč nenechat dotepat pupečník? Vždyť pediatr může zhodnotit stav dítěte i na podložce mezi stehny matky.

Tohle zatím mezi lékaři neletí. Informovaným rodičkám, které přicházejí do jedné z pražských porodnic s jasnou představou o svém porodu, se do papíru píše červeně velké „Č“. Jsou to takové roztomilé doktorské značky: to „Č“ znamená – četla, jinými slovy, pozor na ni, má svou hlavu a bude dělat problémy. Kombinace „Č“ a „UB“ potom pro rodičku znamená značku skoro jisté šikany: znamená to „četla – bude si vymýšlet něco extra, a je navíc úplně blbá – budou to samé nesmysly“. V této souvislosti je zarážející především fakt, že všichni zúčastnění vědí (a nikdo to ani moc neskrývá), že vyhovět požadavkům ženy a poskytnout jí laskavé zacházení je možné už dnes. Lze toho dosáhnout jednoduše s pomocí úplatku – zkušenost z praxe říká, že jde zpravidla zhruba o 15 tisíc na hlavu.

Kdo je lepší

Nemocniční porodnictví vzniklo po druhé světové válce a v českých zemích se prosadila německá autoritativní škola, kde je porodník na rozdíl třeba od francouzské školy pohotovější zasáhnout do průběhu porodu. V šedesátých letech, kdy vládl kult sterility a umělé výživy, se v kombinaci s komunistickou touhou ovládat staly z porodnic uzavřené nemocnice s důrazem na kázeň, kde byly zakázány květiny coby zdroj infekce a všichni nosili roušky, aby dítě ochránili před bakteriemi. Teprve když vyrostly první generace neurotiků trpících alergiemi, začaly se ozývat kritické hlasy.

Zdiskreditované kojení se podařilo prosadit zpět s velkou námahou a trvalo to řadu let. Jak dlouho bude trvat odstranění porodnických postupů, o kterých se ví, že jsou nesprávné? Porodníci s oblibou operují argumentem, že máme jednu z nejnižších úmrtností na světě. To ale rozhodně není zásluhou zavedených modelů u fyziologického porodu (ve hře je spíš lepší odhad možných komplikací díky moderním vyšetřovacím metodám). Například ve Švédsku, kde funguje nejdéle přirozené porodnictví (a nejen tam), mají obdobné statistiky. A v některých aspektech dokonce lepší. Bylo by opravdu skvělé, kdyby všechny ty živé děti a matky mohly být po porodu spolu a byly v pořádku nejen fyzicky, ale i psychicky.

Autorka je lékařka.

→ Od 12. května probíhá Světový týden respektu k porodu, více na → www.respektkporodu.cz

Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na web@respekt.cz.
Chcete-li článek okomentovat nebo nás upozornit na chybu, přihlaste se nebo se zaregistrujte. Nejzajímavější příspěvky zveřejníme.

Vyhledávání

Tip: Vyhledávejte dle autora pomocí autor: autor:”Erik Tabery” další tip

Výsledky vyhledávání

Hledám o sto šest
Vyskytla se chyba, zkuste to znovu.

Nejvíce hledáte