2008-1035-mobr-Kalcikova-org..jpg
2008–1035-mobr-Kalcikova-org..jpg • Autor: Respekt

2008-1035-vobr-26R192008.jpg
Fotografie: Měla úspěch, práci miluje, ale stejně to nestačilo. (Odcházející Olga Kalčíková) – Autor: Milan Jaroš • Autor: Respekt

Právě v době, kdy je všude plno nových španělských ministryň, stojí za to připomenout, že Česko se vydává úplně opačným směrem. Počty žen v tuzemské politice se vytrvale snižují. Dávno víme, že po posledních volbách jich ubylo ve sněmovně: dnes jich tam je 13,5 procenta (méně žen sedí v parlamentu v rámci Evropské unie jen na Maltě). A teď kandidátky do krajských voleb naznačují, že podobný vývoj čeká i krajskou politiku. Jak je možné, že přes rostoucí přesvědčení Čechů, že ženy do politiky patří stejně jako muži, ovládá tuzemské stranické špičky spíše argument, že jsou na tuto práci prostě „geneticky hůře vybavené“?

Nechtějí mě

Náměstkyně plzeňského hejtmana Olga Kalčíková (51) patří k lidem, jimž lze entuziasmus pro politiku bez rozpaků věřit. „Já tuhle práci prostě miluju,“ usmívá se žena v černém kostýmku ve své kanceláři vyzdobené květinami a fotografiemi vnoučat. „Obrovsky mě to obohacuje, setkávám se se spoustou zajímavých lidí, neustále se vzdělávám.“

Olga Kalčíková není žádný nezkušený nováček. Do veřejného života se vrhla hned po revoluci, v Klatovech spoluzakládala ODS (nějakou dobu byla předsedkyní klatovské organizace, dnes je místopředsedkyní), během devadesátých let pracovala na klatovském okresním úřadě. V roce 2000 poprvé kandidovala za ODS v krajských volbách, před čtyřmi lety jako trojka na kandidátce mandát s přehledem uhájila (získala trojnásobek preferenčních hlasů než politici figurující na kandidátce těsně za ní). Před osmi lety se jí přitom do krajských voleb jít vůbec nechtělo. Ovládal ji pocit, že na tohle „prostě nemá“, a ke spolupráci ji přiměla až přímluva tehdejších poslanců ODS Jiřího Bílého a Jiřího Papeže.

Dnes náměstkyně hejtmana říká, že dobře udělala – za ty roky přišla politice na chuť. Přesto její jméno nenajdeme na kandidátce ODS pro podzimní krajské volby. I když by ráda pokračovala, rozhodla se nekandidovat. Prý neměla dostatečnou podporu kolegů – nejprve ji nezvolili do čela klatovské organizace ODS, a pak při neformálních rozhovorech zjistila, že nemá podporu ani pro krajské volby. Důvody k pochvale by se přitom určitě našly: Kalčíková v Plzni zorganizovala úspěšný mezinárodní veletrh cestovního ruchu a její příznivci oceňují také zájem o podporu kultury v plzeňském regionu. Ve hře je však důležitá překážka, která jí zkomplikovala cestu na kandidátku (a kterou odborníci označují za jeden z důvodů malého počtu žen v české politice). „Neměla jsem čas na udržování vztahů vevnitř ve straně, takové to chození do hospod nebo na fotbal,“ říká odcházející politička.

Někteří plzeňští občanští demokraté odchod náměstkyně považují za ztrátu. „Vnímám ji jako úspěšnou političku. Je mi líto, že nepokračuje,“ říká poslanec Papež, který Kalčíkovou před osmi lety přesvědčoval, aby kandidovala. Tím to ale končí. „Pokud neměla podporu u svého sdružení, určitě nebylo důvodem to, že je žena,“ říká regionální šéf ODS a ministr spravedlnosti Jiří Pospíšil.

Už mizí

Příklad odcházející vicehejtmanky je víc než symbolický. Plzeňský kraj totiž v končícím volebním období (a nakonec i v tom předchozím) vynikal právě tím, že tu měli ze všech třinácti krajů v zastupitelstvu nejvíce žen – v letech 2000 až 2004 jich bylo téměř třicet procent (13 ze 45) a v další etapě pětina (9 ze 45). A právě Olga Kalčíková byla jednou z pěti političek, které v rámci celé země usedly do křesel vicehejtmanek, a jednou ze sedmnácti žen na pozici krajských radních.

Na první pohled se zdá, že pověst progresivního kraje si Plzeňsko udrží i dál. Jako v jediném kraji tu dvě strany posílají političky do boje o hejtmanské křeslo: ČSSD bývalou ministryni zdravotnictví Miladu Emmerovou a zelení starostku Kladrub Svatavu Štěrbovou (jediná další jednička v čele krajské kandidátky je v Jihomoravském kraji zelená vydavatelka Kateřina Dubská). Ale bližší zkoumání ukazuje, že dojem klame. Zatímco před čtyřmi lety měla ODS mezi prvními dvaceti kandidáty čtyři ženy (a před osmi lety ještě o jednu víc), dnes je tam politička jediná (na druhém místě regionální manažerka Gabriela Valentová). Sociální demokraté šli minule do voleb rovněž se čtveřicí političek, dnes mají sice jedničku a chlubí se historicky největší účastí žen na kandidátce, ale v první dvacítce jsou vedle Emmerové pak už jen dvě ženy.

A pohled na právě běžící sestavování kandidátek nejsilnějších stran v celém Česku dojem z Plzně potvrzuje. U ODS je to jako přes kopírák. Třeba na Vysočině měli v roce 2004 mezi prvními dvaceti kandidáty čtyři političky, dnes tam mají jedinou. V Pardubickém kraji měla zase dosavadní radní Jana Smetanová velmi blízko k tomu být jedinou kandidátkou ODS na hejtmanku, jako jedničku ji do boje vyslala i její domovská organizace v Pardubicích. Nakonec ale skončila až čtvrtá. „Zafungovaly politické dohody. Muži těžko snášejí konkurentky,“ říká poslankyně za Pardubický kraj Alena Páralová, která zažila něco podobného při posledních sněmovních volbách: propadla se na páté místo na kandidátce, ale díky drtivé převaze preferenčních hlasů nakonec všechny přeskočila.

Vysvětlení toho, co se to v české politice děje, se nehledá snadno. Odevšad už léta znějí argumenty, že ženy nemají o politiku zájem. Jenže na příkladu Olgy Kalčíkové či Jany Smetanové se ukazuje to, co už léta tušíme – takhle jednoduché to není. Mnohem spíš platí, že muži v krajích vycítili, že nové – a populární – kolegyně ohrožují jejich pozice. Takhle to alespoň vidí Lenka BennerováJana Smiggels Kafková ze sdružení Fórum 50 %, které ženy v politice dlouhodobě sleduje.

Krajské volby byly zpočátku na okraji zájmu, ale velmi rychle se přišlo na to, že přes ně tečou velké peníze. „A pro českou politiku platí, že čím více peněz a vlivu, tím méně žen,“ říká Jana Smiggels Kafková. A o blížících se krajských volbách to rozhodně platí – v příštím volebním období totiž peněz protékajících kraji ještě přibude. Z téměř osmi stovek miliard korun z evropských fondů určených na léta 2007–2013 totiž budou kraje samostatně spravovat celou pětinu.

Genetická chyba

Podobně jako plzeňští občanští demokraté lhostejně pokrčili rameny, že ztratili úspěšnou krajskou političku, tak – až na výjimky, jimiž jsou zelení, lidovecký ministr Cyril Svoboda či poslankyně Alena Páralová z ODS či Anna Čurdová z ČSSD – krčí rameny nad českým trendem i vrcholní politici. „Mě to nechává naprosto klidným,“ říká kupříkladu poslanec ODS Marek Benda. A stejně to vidí poslankyně Jana Rybínová, která ODS zastupuje ve sněmovní stálé komisi pro rovné příležitosti. „To téma je sem uměle vnášeno militantními ženskými organizacemi, pro lidi to téma není,“ dodává Benda. Jeho kolega Boris Šťastný si sice myslí, že by bylo dobře, kdyby českých političek přibylo, ale jejich malé počty považuje za přirozený jev. „Ženy jsou ze své podstaty do politiky geneticky hůře vybavené,“ tvrdí úplně vážně Šťastný a dodává: „Politika vyžaduje kličky, lhaní a na takové věci nejsou ženy, a samice obecně, nejlépe vybavené.“

Na tento pohled má pan Šťastný jistě právo. Problém je nejen v tom, že v Evropě žen v politice přibývá a tento trend, jak již bylo zmíněno, nedávno nastoupily i dvě donedávna konzervativní země – Španělsko a Itálie. Jde i o to, že například v českém byznysu – který rovněž nepředstavuje vždy procházku parkem – žen na klíčových pozicích na rozdíl od politiky jednoznačně přibývá. Nedávno dokonce místní „hledači mozků“ přiznali, že někteří jejich klienti požadují na manažerské pozice výslovně dámy.

„Neměla jsem čas na udržování vztahů uvnitř strany, takové to chození do hospod nebo na fotbal,“ říká Kalčíková.Ale vraťme se do politiky. Názor, že ženy v politice nejsou téma, už dlouho vyvracejí průzkumy veřejného mínění. V loňském souboru CVVM považovalo zastoupení žen v politice za nedostatečné téměř 60 procent českých mužů a 85 procent žen. V porovnání s počátkem devadesátých let tato čísla stále rostou, u mužů dokonce výrazněji než u žen.

Když to tedy jde v byznysu a i v katolickém Španělsku, kde ještě před pár desítkami let nemohly ženy bez souhlasu manžela vlastnit pas ani podepisovat smlouvy, tak proč to nejde v české politice? „Stereotypy, které ženám přisuzují role kuchařek a matek, se zatím moc nemění,“ říká Lenka Bennerová z Fóra 50 %.

Co se tedy musí stát, aby se poměry změnily? Měly by se i v Česku dostat do hry kvóty povinného podílu žen na kandidátkách, tak jak je to běžné v zemích s vysokým podílem žen v politice? „Dřív jsem byla proti kvótám, myslela jsem si, že to půjde přirozenou cestou a tím, že se změní klima ve společnosti,“ říká jednička zelených v Plzeňském kraji a starostka Kladrub Svatava Štěrbová.„Můj názor se ale vyvíjí. Bez kvót to asi nepůjde.“

Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na web@respekt.cz.
Chcete-li článek okomentovat nebo nás upozornit na chybu, přihlaste se nebo se zaregistrujte. Nejzajímavější příspěvky zveřejníme.

Silvie Lauder

vedoucí rubriky, Fokus

Silvie Lauder
Přečtěte si více článků od tohoto autora/autorky. Napsal/a jich celkem 1610

Vyhledávání

Tip: Vyhledávejte dle autora pomocí autor: autor:”Erik Tabery” další tip

Výsledky vyhledávání

Hledám o sto šest
Vyskytla se chyba, zkuste to znovu.

Nejvíce hledáte