2007-332-mobr-23brdeckovatereza.gif
2007–332-mobr-23brdeckovatereza.gif • Autor: Respekt

2007-332-vobr-23brdeckovatereza.jpg
Fotografie: Tereza Brdečková. – Autor: Pavel Reisenauer • Autor: Respekt

Náš dům je porostlý glycinou. Popínavka se šplhá přes čtyři patra, nakukuje do oken, plazí se po terasách a přivádí k zoufalství místní alergiky. Náš pan domácí tvrdí, že navíc narušuje budovu. Nemá tu obludu prostě rád, a proto se na ni za protestů rodiny i nájemníků občas vypraví s obřími nůžkami. Několikrát ji chtěl nechat strhnout nebo zásadně opižlat pilkou, ale neuspěl v obecném hlasování. Nepřesvědčil, že glycina je nebezpečná. Po glycině se kýchá, padá omítka, ale nikdo na ni neumřel.

Se stromy u českých silnic je to horší: „Jde o životy. Buď se omezí rychlost, nebo se bude kácet,“ zavelela policie a správa silnic začala poslušně rubat stromoví. Naposled se k tomu chystali komunisté v osmdesátých letech, ale došly jim peníze a hlavně chuť, protože se nečekaně zvedly protesty a režim si šetřil násilí na vážnější chvíle. Za celou normalizaci se lidé takhle zdola zmátořili jen dvakrát: když chtěli ti nahoře kácet aleje, a když se rozhodli zjednodušit pravopis a zrušit ypsilon. V obou případech promluvila kolektivní intuice: co by z nás pak bylo? Aleje podél silnic a ypsilon jsou přece pevnou součástí české identity. Obojí někdy silně překáží, ale tak už to s blízkými věcmi chodí. Je možné, že dneska proti kácení skoro nikdo neprotestuje?

Stromy podél silnic jsou pro automobilisty nebezpečné, to je jasné. Ale chce to prostě jen zpomalit. Copak je strom tygr nebo loupežník? Jenže představa, že by se kvůli nějakým stromům mělo jezdit opatrněji, připadá policii a silničářům absurdní. „Auta jsou důležitější než stromy,“ hlásí nám. A pokud budeme mlčet, prostě ty stromy vyrubou.

Ne snad, že by byla ztráta času manifestovat proti globálnímu oteplení. Jenže tváří v tvář mrzačení české krajiny je akutní starat se o věci, které máme přímo před nosem, jelikož to za nás nikdo neudělá. To není žádné zelené šílení, ale boj za národní zájem, o kterém se tolik mluví. Nebo jste nikdy netrhali třešně podél silnic, nikdy jste se tam nedívali do korun kaštanů, nikdy jste nepoznali, že se vracíte z ciziny, právě ve chvíli, kdy se objevily stromy podél okresek? Stromy to v Česku mají těžší než lidé. Občas je chrání úřad, ale není to k ničemu, pokud se na nich někdo ukájí s pilou. Nějaká ta pokuta, no a co? Tvář české přírody je přitom tak poznamenaná, že každá porážka zdravého stromu připomíná vraždu: už nikdy to tady nebude jako dřív, když zbytečně padne zdravý strom. Když padá strom, jako když zvoní hrana: Tobě zvoní, praví John Dunne. Někomu je tohle všechno možná fuk, jelikož se mu víc líbí beton, ale jedno jisté: až vám bude hodně zle, nevzpomenete si na krásnou pumpu Agip, ale na aleje stromů. Tak to prostě je.

Náš pan domácí je správný muž a tak velmi rád piluje a kácí. Ale je také džentlmen a devastuje pouze po vzájemné domluvě. Od policistů a správy silnic tohle bohužel čekat nemůžeme, takže vzhůru do boje za aleje podél silnic.

Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
Chcete-li článek okomentovat nebo nás upozornit na chybu, přihlaste se nebo se zaregistrujte. Nejzajímavější příspěvky zveřejníme.

Vyhledávání

Tip: Vyhledávejte dle autora pomocí autor: autor:”Erik Tabery” další tip

Výsledky vyhledávání

Hledám o sto šest
Vyskytla se chyba, zkuste to znovu.

Nejvíce hledáte