Dopisy

Neklidný sv. Václav

Respekt 41/0

Vystavování lebky do české kotliny patří

Ač má konfese kult světců odmítá, přesto mě nenechává klidným zlehčující tón glosy Jaroslava Formánka Neklidný sv. Václav. „Ani v české kotlině nebylo rovněž nikdy zvykem, aby u příležitosti rodinného výročí potomci vykopali dědečka, na zbytek hlavy mu narazili jeho oblíbený klobouk a pak si jej vystavili doma v obýváku,“ píše J. Formánek.

Ponechme stranou otázku, zda by, řekněme, současný americký žurnalista mohl s podobnou kulturní sebejistotou komentovat obřad původních obyvatel ve stylu „peří patří do duchny, ne na čelenku“. Glosátor zcela opomíjí, že vystavování lebky světce patří „v české kotlině“ k svatováclavským oslavám už po staletí – jako kult ostatků ke křesťanské kultuře celé Evropy vůbec. Přesvědčit se o tom lze téměř v každé expozici církevního umění, kde bohatě zdobené relikviáře málokdy chybí. V mnoha kostelech jsou ostatky nastálo vystavovány doposud. Velmi těsný kontakt s ostatky naopak patří k naší ještě starší kulturní tradici; archeologické nálezy nám odhalují i doby, kdy byly kosti blízkých příbuzných po dočasném pohřbu ukládány přímo pod „postele“.

Domnívám se, že světcova lebka připomíná spíše – na svou dobu značnou – otevřenost katolické církve k podstatným prvkům starších kultur,…