Co se čte v Respektu
Před časem jsem byl několik týdnů nemocen a mohl jsem náhle přečíst víc knih než jindy za celý rok. Překvapilo mě, jak dobře si mezi nimi stojí „perestrojkový“ román kyrgyzského spisovatele Čingize Ajtmatova Popraviště.
Martin Uhlíř,
rubrika Civilizace
Před časem jsem byl několik týdnů nemocen a mohl jsem náhle přečíst víc knih než jindy za celý rok. Překvapilo mě, jak dobře si mezi nimi stojí „perestrojkový“ román kyrgyzského spisovatele Čingize Ajtmatova Popraviště. Některé pasáže, například ty, v nichž autor vede skrytou polemiku s mocí, dnes již, pravda, působí poněkud vyčpěle. Ale tam, kde se nechává strhnout vyprávěním o sběračích konopí, pasácích ovcí či o vlcích, přiková čtenáře ke knize textem, který svou zneklidňující naléhavostí připomíná ta nejlepší díla Vladimira Nabokova či Isaaca Singera. Veselé čtení to tedy není – do románu, v němž je jeden hlavní hrdina utýrán k smrti a druhý spáchá sebevraždu, je lépe se ponořit, až když se nemoc láme k rekonvalescenci. Nicméně pak to opravdu stojí za to.
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
