Používáte nástroj pro blokování reklamy. Příjmy z reklamy umožňují naši existenci.
Podpořte nás a nástroj pro tento web vypněte (návod). Nebo si pořiďte předplatné a reklama se vám nebude zobrazovat. (E-shop)

Obtěžuje vás reklama?
Předplatitelům ji nezobrazujeme.

Reklama
 
Dopisy

Dopisy

Dopisy našich čtenářů

Respekt 31/07

Chillout v Uherském Hradišti

Letní filmová škola

Již poměrně dlouho jezdím na filmové přehlídky do Karlových Varů (kvůli novým filmům) a do Uherského Hradiště (kvůli starým filmům) a považuji za nutné reagovat na článek Jana Gregora o Letní filmové škole v Respektu č. 31, protože letošní atmosféra mi připadala všelijaká, jen ne pohodová. Kdysi skutečně příjemný festival přerostl počtem panem Gregorem uváděných pěti tisíc akreditovaných (celkem odhaduji osm tisíc) jak finanční, tak organizační schopnosti štábu, který se místo řešení dílčích problémů snaží pod vedením pana Jiřího Králíka vyrovnat velikostí a hlásáním „nej“ nabídce MFF v Karlových Varech.

Nevím, kde a kolik jste letos na LFŠ viděl filmů, ale Vaše vyprávění vypadá jako zážitek hýčkané VIP osoby. Z pohledu běžného účastníka však nelze donekonečna omlouvat tristní omyly managementu LFŠ tím, že akce s tak malým rozpočtem (pouhých třináct milionů) a snahou uvést snímky nespolehlivých brazilských filmařů se přece nedá zvládnout bez chyb.

Podle Vás tedy v klidu mávneme rukou, když nedorazí film, jejž jsme měli zaškrtnutý v předem avizovaném programu, bez řečí odpustíme fakt, že v některých sálech dostali přednost běžní platící s lístky před frontou akreditovaných, tísnících se přede dveřmi (Kinoautomat, Once), a přejdeme také to, že výteční herci Blanka Bohdanová a Josef Somr nebyli ze strany organizátorů za svůj skvělý divadelní výkon ve vydýchaném prostoru odměněni byť jen drobnou kytičkou (Gin Game). Pousmějeme se nad šílenou atmosférou promítání na Zimním stadionu, kde se podařilo denním světlem a zvukem jak z prasklého rendlíku znehodnotit nejedno veledílo světové kinematografie. Pak už nám ani nepřijde ostudné, že se nařízením shora jednoduše zamítne pouštění titulků, s nimiž se překladatelka mořila celou předchozí noc (Kočičí hra) a docela samozřejmě přivřeme oko, když se kopie filmu na ranní projekci shání den předem u jednoho z úvodářů (Včelař). Jakmile se na plátně objeví příšerné barvy snímku, promítaného z DVD, zavřeme už raději obě oči, obzvlášť jde-li o pravděpodobně pirátskou kopii s logem STV 1 v horním rohu (Jako nepoddajný plevel), přičemž námi ani nepohne nezvyklý ořez, způsobený špatnou orientací plátna (Co se vlastně stalo s Baby Jane).

Budeme-li i nadále ochotně tolerovat vzrůstající neschopnost organizátorů, přesuneme se do Karlových Varů, kde budeme v prostředí uživatelsky mnohem přátelštějším nostalgicky vzpomínat na staré filmy z LFŠ. Pro milovníky filmu by však jistě bylo lepší, kdyby se vedení LFŠ poněkud změnilo a dalo nový směr akci, která je oceňována i v zahraničí.

Zora Šepsová

Respekt 28/07

Ještě k americkému radaru

Referendum a rakety

Pana Smoljaka si vážím, přesto s jeho názory v uveřejněném příspěvku nemohu souhlasit.

Autor ve svém zamítavém postoji k možnosti referenda o umístění amerického radaru v naší zemi doporučuje čtenářům představit si společnost jako pyramidu, na jejímž vrcholu je několik lidí „nejvyššího vzdělání, inteligence a zodpovědnosti“, a jejíž nejširší základnu tvoří lidé slabě inteligentní a nezodpovědní. Zřejmě by měli rozhodovat lidé stojící na špičce. Nevím, zda se nemýlím, ale rozhoduje parlament, vláda, tedy politici. Myslí si autor, že to jsou lidé nejvyššího vzdělání a inteligence?

Když občas sleduji různé žebříčky povolání v tisku, vidím, že dotázaní si např. poslanců váží málo. V posledním průzkumu, který jsem četl, se s uklízečkami dělili o poslední dvě místa. Kdybychom připustili myšlenku, že tato špička pyramidy má informace, které my prostí lidé nemáme, nebo nemůžeme mít, zbývá otázka, proč, majíce tyto informace, nestaví se k umístění raket na jejich základě, ale podle příslušnosti k poslaneckým klubům, a to přece není přístup špičkového odborníka. Ten hodnotí pouze fakta. Takže buď ty informace nemají, nebo mají a nejsou odborníky v dané problematice.

Pokud jde o institut referenda, osobně si myslím, že své opodstatnění v závažných situacích má. Vždyť všeobecné volební právo a volby do parlamentu jsou také jistou formou lidového hlasování, při kterém se projeví názor široké základny pyramidy, tedy těch nejméně vzdělaných a nezodpovědných (ale tak je to asi ve všech demokratických zemích).

Je ale nějaký rozdíl mezi volbami a referendem? Osobně si myslím, že podstatný. Před volbami strany předkládají voličům své programy. Většina voličů (buďme si upřímní) je detailně nestuduje, protože ví, že je strany stejně nesplní, velmi často s poukazem na nutnou koalici s jinými stranami, která si vyžádá změnu programu. V referendu je otázka jednoznačná a odpověď nemůže být vyhýbavá.

Nemyslím, že je správné pochybovat o lidové moudrosti v otázce „národní budoucnosti“. Autor zdůrazňuje přece „mužnou zásadu“ bránit vlastní zemi v roce 1938. To ale byla mužná zásada prostých lidí, nikoli politické reprezentace té doby. Sám jsem zažil rok 1968 i tehdejší náladu společnosti, jakož i zklamání z podepsání Moskevského protokolu…

Ne vždy byla špička společnosti v souzvuku s míněním prostých lidí. Ostatně naše generace si to dobře pamatuje! Život mne naučil nepodceňovat myšlení prostých lidí.

Osobně jsem pro vybudování radaru, jsem ale také za to, aby i ostatní mohli vyjádřit svůj názor.

Prof. MUDr. Pavel Pafko, DrSc.

Chcete-li článek okomentovat nebo nás upozornit na chybu, přihlaste se nebo se zaregistrujte. Nejzajímavější příspěvky zveřejníme.
Reklama

Vyhledávání

Tip: Vyhledávejte dle autora pomocí autor: autor:”Erik Tabery” další tip

Výsledky vyhledávání

Hledám o sto šest
Vyskytla se chyba, zkuste to znovu.

Nejvíce hledáte