Jak Saúdové zachraňují civilizaci

Na rozdíl od nás ve střední Evropě existuje na Západě poměrně rozsáhlá a vlivná skupina nevládních organizací, investičních bank i politiků, kteří se vážně zabývají problémem tzv. peak oilu nebo maxima těžby ropy. U nás se často používá i výraz „ropný zlom“, kterým se rozumí datum, po němž začíná těžba ropy nevratně klesat. Slovo „zlom“ však vyjadřuje náhlou a dramatickou změnu, zatímco ve skutečnosti se spíš bude jednat o sice rozkolísaný, ale pozvolný pokles. Navíc nemusí být způsoben nedostatkem ložisek, ale neschopností států a firem ropu vytěžit a dopravit k odběrateli.

Slabina tržních mechanismů spočívá v tom, že příprava ložiska trvá kolem deseti let a investice do ropné struktury je nutné provádět s předstihem až 20 let. Otevřít nové ropné pole je složitější a dražší než postavit Temelín. Většina zastánců hypotézy ropného zlomu klade jeho počátek do let 2008–2015. Americká diskuse má navíc jeden rozměr: Pokud jsme šli do Iráku kvůli demokracii či terorismu, budeme moci odejít. Ale pokud jsme tam šli kvůli ropě, budeme tam muset zůstat a umírat.

Aktéři naléhavé „západní“ diskuse o zásobách ropy se z nedokonalých údajů snaží číst a vykládat či naopak popírat „znamení konce ropné doby“. Dopad tohoto ropného varu je dvojí – diskuse tříbí názory, stimuluje získávání nových údajů a mění politické měřítko do skutečně globálního…