0:00
0:00
Astrounat Brázda
Odvaha nejen číst

Zahraničí4. 4. 20074 minuty

I Čína má své Rajtery

Příběh demolice soukromého domu odhaluje více než sjezd komunistických poslanců.

Fotografie: Jehlový dům už je minulostí, ale rozhýbal celou Čínu – cenzuře navzdory. - Autor: Globe Media/Reuters • Autor: Globe Media /  Reuters
Fotografie: Jehlový dům už je minulostí, ale rozhýbal celou Čínu – cenzuře navzdory. - Autor: Globe Media/Reuters • Autor: Globe Media / Reuters

Příběh demolice soukromého domu odhaluje více než sjezd komunistických poslanců. Dům sice ustoupil buldozerům, ale za cenu nebývalé mediální kampaně. Vymyká se řízená perestrojka z rukou? Mohou za to informační technologie? Jisté je, že v Číně se něco mění.

Přilétá-li návštěvník do Tokia, na mezinárodním letišti Narita spatří pozoruhodnou věc. Uprostřed betonové plochy stojí pevně oplocená zahrádka o rozloze asi jednoho aru. Co to je? Pozemek tvrdohlavého majitele, který ho odmítl prodat, když stát někdy v 70. letech vykupoval kilometry drahocenné rovné půdy pro nové letiště, vysvětlují místní lidé. Člověk se nemůže zbavit dojmu, že to Japonci sami narafičili, aby cizincům předvedli míru své demokracie.

Takhle daleko komunistická Čína zdaleka není, ale i tam se mění navyklé stereotypy. Minulý týden to ukázal osud „jehlového domu“ ve městě Čchung-čching. Padl za oběť plánům developerů a na jeho místě se již staví obrovské nákupní středisko. To je v dnešní Číně zcela běžná realita. Z ní však vybočují dvě skutečnosti.

Demolice se odehrála pár týdnů poté, co v pekingském parlamentu prošel zákon o soukromém majetku – podle četných názorů největší změna od smrti Mao Ce-tunga. Představovala tedy jakýsi test úcty k soukromému majetku. Tato zkouška nevyústilla v tradiční noční akci za účasti policie a firemních „mlátiček“, ale v soudní řízení a dohodu s majiteli. Ať už je její férovost jakákoli, buldozery dorazily až po ní.

Druhou novinkou je publicita. Když místní úřady vydaly zákaz zveřejňování zpráv i fotografií z „místa činu“, aktivitu převzala celostátní média. A když stejný zákaz vydala cenzura přímo v Pekingu, média ho nerespektovala. To vše plyne z dostupných informací.

Reklama

Maják pro potížisty

Proč vlastně „jehlový dům“? Byla to běžná cihlová stavba o dvou patrech a s restaurací v přízemí v ulici Che-sing č. 17. Jenže tahle adresa už dlouho de facto neexistuje. Stavební firma, na níž se podílí i státní nakladatelství, začala v areálu stavět obří nákupní středisko. Na 280 majitelů okolních domů bylo vyplaceno a odešlo, až na jedny „potížisty“. Čínští Regecovi či Rajterovi se jmenují Wu Pching (obchodnice) a Jang Wu (bývalý boxer) a jejich dům se ocitl v pozici jehly na poslední výspě nedotčené zeminy, obklopen deset metrů hlubokou stavební jámou – bez vody, elektřiny, zato s horolezeckým přístupem.

Mysleli si snad manželé Wu a Jang, že tuto pozici uhájí proti záměrům developerů? Že jejich „jehla“ zůstane obklopena nákupním střediskem podobně jako zahrádka tvrdohlavého rolníka u Tokia? Ne, tak naivní nebyli, ale snažili se ze své situace vytěžit co možná nejvíce – prostě férovou protihodnotu.

Taková snaha není v Číně bez rizika, jak dokládají informace tamních blogerů. Pro ilustraci poslouží zpráva o demolici vesnice San-che-kchou v provincii Kuang-si z 28. března, tedy rovněž už po přijetí zákona o soukromém majetku: „Tisíc lidí, včetně zvláštních jednotek policie a demoličních čet, likvidovalo vesnici a mlátilo vesničany, kteří se odmítli odstěhovat. Několik lidí bylo zraněno, ale místní média měla zakázáno o tom informovat a správci webů dostali nařízeno vymazat příslušné fotografie.“

Nicméně mnohamilionový Čchung-čching není zapadlá vesnice, takže majitelé „jehlového domu“ cíleně přitahovali pozornost novinářů z Číny i ze světa. Jang Wu vyhlížel z okna, telefonoval zpravodajům zahraničních médií, hrozil pěstí a křičel do mobilu: „Chci mluvit s primátorem!“ Do města se začínali sjíždět „potížisté“ z celé země, aby získali zkušenosti a inspiraci.

Když pak místní soud stanovil lhůtu pro vystěhování na 10. duben, manželé rychle přijali smír a kompenzaci – byt v moderní výstavbě a peněžní náhradu. Podle blogu China in Transition jde o částku v ekvivalentu 2,5 milionu Kč (TV Nova hovořila o nabídce až 9,5 milionu Kč), ale sami manželé o detailech nechtějí mluvit. Jak píše Der Spiegel, „výřečná paní Wu náhle mlčí jako hrob“.

Banální konec banálního příběhu, dalo by se říci s odkazem na pestřejší kauzy přerovského Trávníku, kodaňského Domu mládeže, Jana Rajtera či Markéty Regecové. Ale v Číně je to znamení velké změny. Vždyť na stranu majitelů „jehlového domu“ a soukromého majetku vůbec se postavila i státem řízená média. Dokonce Čínské mládežnické noviny vyzývaly své kolegy k „nestrannosti“. Od tiskového orgánu komunistické strany je to skutečné uznání.


Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].