Měl Hučín bojovat?
Měl jsem vždycky pochybnosti o tom, zda Vladimír Hučín byl žalován a souzen spravedlivě. Hraničily s jistotou, že pan Hučín byl v kraji pronásledován spřaženým společenstvím starých struktur.
Měl jsem vždycky pochybnosti o tom, zda Vladimír Hučín byl žalován a souzen spravedlivě. Hraničily s jistotou, že pan Hučín byl v kraji pronásledován spřaženým společenstvím starých struktur. Na jedno z blížících se soudních jednání jsem před lety upozorňoval veřejnost dopisem v Lidových novinách. Zároveň jsem měl vždycky více než pochybnosti o účinnosti metod, které pan Hučín volil v boji proti minulému režimu.
Chápání minulosti
Jako signatář Charty 77 jsem dával přednost nenásilným, nicméně vždy veřejným metodám kritiky režimu a odporu proti němu, tj. takovým, které měly šanci získat na svoji stranu co možná nejvíce lidí. Izolované pokusy v ilegalitě působících (například ozbrojujících se) jednotlivců jsem právě z těchto důvodů pokládal za vysloveně kontraproduktivní. Obával jsem se, že kupříkladu vyhození sochy Klementa Gottwalda do povětří nebo dekonspirace fízla formou výbuchu u jeho dveří může přinést uspokojení jen těm či tomu, kdo se pro ně rozhodnou. Je to však, řečeno hantýrkou politologie, jednání toliko expresivní (cíl a prostředek při něm splývají, protože jde především o sebevyjádření a o vnitřní uspokojení z takového sebevyjádření) na rozdíl od jednání instrumentálního (jež usiluje o dosažení cíle, který není identický s použitým prostředkem, a jednající a jeho pocity ustupují do pozadí).
Přesto, položme si otázku, jestli mohly být násilné metody odporu vůči minulému režimu účinné. Po roce 1968, kdy celý sovětský blok ústy…

Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin: