Meresjev zpívá živlům

Nestor folklorní redakce Českého rozhlasu v Brně Jaromír Nečas zúročil na stará kolena své zkušenosti a pustil se do vlastní desky. Povedla se.

Je to jeden z nejpodivuhodnějších pěveckých debutů v expanzi nahrávek lidových písniček, jaký byl u nás v posledních letech natočen. Přitom se hlavní aktér vůbec nemusel jeho vydání dočkat. Nikoli proto, že mu je osmdesát tři let. Folklorista, redaktor, hudební skladatel a cimbalista Jaromír Nečas, pověstný svojí nezničitelnou vitalitou, se přes handicap od dětství neohebné nohy prohání v okolí své chalupy ve Vřesovicích v Chřibech na bicyklu. Letos v létě se cestou do hospody rozhodl stavit v lese, jestli nerostou ryzce. Zkrátil si to přes příkrou louku, zřítil se z kola a polámal se. Kromě šeredných potlučenin a odřenin si zlomil lopatku, zcepenělá noha praskla tak, že na ni nemohl stoupnout. Plazil se do kopce, volal o pomoc. Začínalo se stmívat, vzduch ochladnul a poprchalo. Pro třiaosmdesátiletý organismus je to vyhlídka smrtelná. Nečas lezl maximálně dvacet metrů za hodinu. „Jak Meresjev,“ říkal mi, „ale za blbost se platí.“ Po několika hodinách jeho volání zaslechl nějaký mladík a přivolal záchranku. V té době měl Jaromír Nečas roztočeno s cimbalistou Jurou Petrů několik písniček, které vznikaly zprvu zcela spontánně a posléze už cíleně. „Je mi třiaosmdesát. Celý dospělý život jsem se objímal s písní. Jako hudební redaktor rozhlasu byl jsem jí prostředníkem k posluchači &–…