Před dvaceti lety vyšlo v Praze první číslo samizdatového časopisu, který se později proslavil jako Revolver Revue. Spojením sil mladých pražských literátů a výtvarníků sdružených kolem hudební skupiny Psí vojáci (Jáchym Topol, Viktor Karlík) a kalvínsky dynamického undergroundu ze Zlína (Ivan Lamper) vznikl jeden z nejpozoruhodnějších projektů nezávislé kultury v tehdejším komunistickém Československu. Prvních několik čísel vyšlo pod názvem Jednou nohou: redaktoři se už tehdy tak trochu cítili jednou nohou v kriminále. Také dvě tvrdá R v pozdějším názvu – s narážkou na Göringovo „slyším-li slovo kultura, sahám po revolveru“ – mířila přesně: projev svobodné kultury byla riskantní a tvrdá práce.
Od běžné samizdatové produkce se RR chtěla odlišit. Nebyla jen časopisem pro druhou a jinou kulturu jako její samizdatový „bratr“, undergroundové a lidové Vokno. Ale nebyla ani elitářským periodikem kolujícím v malém počtu nekvalitních opisů v úzkém okruhu několika disidentských intelektuálů jako její „sestry“ Kritický sborník či Obsah. Její autoři nechápali disent jako vynucenou, náhradní aktivitu: byl pro ně věcí vědomé volby, výrazem toho, že s establish-mentem nechtějí mít nic společného. Nechtěli ale také, aby tato volba znamenala rezignaci na kvalitu odvedené práce a její dosah na veřejnosti.
RR měla svůj styl a fazónu. Četli ji lidé na Slovensku, v…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 44 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
