Nový Ústavní soud v krátké době už poněkolikáté rozvířil debatu o smyslu spravedlnosti. Že rozhodl špatně v případě restituce Opočna, není třeba pochybovat, ale u zrušení verdiktu Nejvyššího správního soudu ohledně senátních voleb na Praze 11 je to složitější.
Jen v krátkosti: kandidát Antonín Zápotocký těsně nepostoupil do druhého kola senátních voleb. Podle něj za to mohly anonymní pomlouvačné články ve zpravodajích okolních radnic, které před volbami vyšly v několikanásobně větších nákladech oproti normálu. Ústavní soudci stejně jako jejich kolegové ze správního soudu konstatovali, že „došlo k hrubému porušení pravidel stanovených volebním zákonem“. Ale nebylo prý tak vážné, aby se volby musely opakovat. Z toho jde hlava kolem: když někomu byla „hrubě“ porušena práva, jak to že se nedovolá spravedlnosti? A jak se určuje, co už výsledky ovlivňuje a co ještě ne?
Jelikož neúspěšný kandidát byl i podle Ústavního soudu poškozen, příčí se elementárnímu citu pro spravedlnost, aby se nedočkal satisfakce. Naštěstí tu možnosti jsou. Jak říká v rozhovoru v tomto čísle přední ústavní právník Jiří Přibáň, Zápotocký se může bránit žalobou pro pomluvu, může vybídnout k prošetření radnic, kde se zneužívají peníze daňových poplatníků na pomlouvačné kampaně atd. Ústavní soud nerozhodl odvážně, aspoň ale ústy svého mluvčího Michala Spáčila konstatoval, že „zákonodárci by měli vzhledem k úrovni naší politické kultury zlepšit volební legislativu (…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
