Často hledáte, jak…
Obálka vydání 44/2005
44/2005 • 31. 10. – 7. 11. 2005

2005/44

Editorial

Editorial

Erik Tabery

Vážené dámy, vážení pánové,

V rukou máte čtyřiačtyřicáté číslo, jež se mimo jiné věnuje
úpravám Václavského náměstí v Praze, které by se dalo téměř zařadit mezi symboly státu. Hned ve třech textech píšeme o situaci v Polsku, kde zřejmě dochází k výraznému posunu na politické scéně, který nakonec může ovlivnit i nás. Pokud budete mít jakékoli připomínky či náměty, na www.respekt.cz jsou všechny kontakty a diskusní fóra. Přejeme příjemné čtení a co nejdelší slunečný podzim.

Kultura

Cesta do hlubin úředníkovy duše

Viktor Šlajchrt

Být u moci neznamená být mediálně známý. O všedních mechanismech vládnutí vypovídají dvě nenápadné knížky.
Velkou část knižního sortimentu tvoří tituly, jejichž autoři se bez výraznější literární ctižádosti pokoušejí shrnout vlastní zkušenosti z nejrůznějších oborů, obvykle formou vzpomínek, zpovědí či všelijakých osobně laděných příruček. Velkému zájmu recenzentů se taková dílka netěší, pokud se nejedná o mediálně známé osobnosti, o nichž veřejnost beztak ví skoro všechno. Jenže o tom, jak opravdu funguje svět, se dozvíme spíš od odborníků, kteří se pro samou práci nestihli proslavit. Zastavme se u dvou nenápadných knížek, trochu podobných, ale zároveň nebetyčně rozdílných. První sepsal vysoký vládní úředník, jehož profesionální kariéra je ryze tuzemská, druhou mezinárodní expert v oboru řízení, správy, poradenství a vzdělávání, který po odchodu do exilu působil v desítkách zemí celého světa.

Ženy se bouří v Komedii

Zuzana Augustová

Nikifor zná nebe i peklo

Tereza Brdečková

V Jihlavě hráli Soukromé století

Ivana Doležalová

Přestože se neustále tvrdí, že na dokumentární film není nikde dost finančních prostředků, letošní ročník mezinárodního festivalu dokumentu, který včera skončil v Jihlavě, vybíral z 1100 přihlášených snímků. Mezi díly se objevil nový trend, ve kterém se filmaři podobají spíše archeologům. Prohrabávají staré soukromé archivy a ukazují nám jiné, mnohdy překvapivé pohledy na naši nedávnou minulost.

Domov

Připomeňme si

Jáchym Topol

Muž, který odmítl uplácet

Eliška Bártová

Byrokracie pomáhá teroristům

Jaroslav Spurný, Robert Keil

Kudy povede Václavák

Kateřina Mahdalová

Má to být přelomová událost – pražští politici chtějí začít napravovat mizernou reputaci nejslavnějšího českého náměstí. Místa, kde se psala kronika našich novodobých dějin. Místa, kde se Češi scházeli, když jim teklo do bot a hledali pomoc u svého patrona. A místa, kterému se dnes našinec raději vyhne a cizinec se nestačí divit.
Vyrazit na Václavské náměstí znamená především nabrousit si lokty a obrnit se trpělivostí. Zatímco totiž proudící auta mají místa více než dost, davy lidí jsou nuceny se mačkat na chodnících, z nichž ještě velkou část zabírají různé stánky s fastfoodem, vyvěšené cetky, chodící reklamy, kapesní zlodějíčci či unavené prostitutky. Přímo za sochou Václava se zabydleli streetworkeři, ale i prodejci drog.

Mezi vědce vpadla minulost

Jáchym Topol

Významný vědec, profesor Vladimír Kučera, kandiduje na rektora ČVUT. Jeho bývalí kolegové mu vyčítají spolupráci s StB. On hájí svou nevinu a předkládá důkazy.
Vědecké městečko patřící Akademii věd, tvořené technickými ústavy a výzkumnými laboratořemi, se rozprostírá na samém konci Prahy. Tyto dny do něj prudce vpadla minulost.
Ústav informatiky sídlí ve čtyřpatrovém, červeně natřeném paneláku. V pracovně jaderného fyzika Ladislava Andreje visí portréty Einsteina a povalují se zde hromady knih. Doktor Andrej nesměl za socialismu deset let pracovat v oboru. Podzim 1989 ho zastihl v moskevském bytě známého ruského disidenta Andreje Sacharova, kde zajišťoval kontakt s odbojnými československými vědci. Dnes říká, že je pro něj „neúnosné, aby se rektorem starobylého českého učení technického stal člověk spolupracující s StB“.

Strany se připravují na vládnutí

Komentáře

Glosa

Jaroslav Spurný

Čtyřiadvacet miliard korun loni díky špatnému spravování státního rozpočtu zbytečně zmizelo v černé díře. S touto zarážející zprávou přišel Nejvyšší kontrolní úřad (NKÚ), a potvrdil tak nepříjemný trend z minulých let. Jenže fakt, že neznámo kde zmizela částka rovnající se jednomu ročnímu rozpočtu ministerstva vnitra, nechala premiéra, ministry i opozici naprosto v klidu. Ministři dokonce na pár zvídavých novinářských dotazů blahosklonně odpovídají, že je všechno v pořádku. Vždyť kontroloři NKÚ jsou jen obyčejnými účetními, kteří nerozumí složité problematice rozpočtových výdajů, a žádná škoda nevznikla. Tečka.

Polsko chce být velmocí

Tomasz Grabiński

Čekání na lepší

Erik Tabery

Více než polovina Čechů si přeje vznik nové strany a říká si jako ta padlá žena ve filmu Limonádový Joe: „Snad přijde někdo, kdo mě učiní jinou, lepší.“ Češi na ideální strany čekají už dlouhá desetiletí. Vlastně od vzniku republiky, který jsme si minulý týden připomínali.
„Náš program: Nebát se a nekrást. Naše taktika: Poctivost i v politice.“ To není heslo pro letošní volby, šla s ním pro hlas voličů v roce 1925 Národní strana práce, mezi jejíž členy patřily osobnosti jako Karel Čapek či Ferdinand Peroutka a jejíž ctižádostí bylo ukázat, že politická strana se nemusí zabývat jen politikařením a vlastními zájmy. Strana brzy pohořela a už za pět let zanikla. Proč? Protože – stejně jako o pár desítek let později ODA nebo Unie svobody – měla sice hezké řeči, ale v praktickém životě nedokázala nabízet programovou alternativu.

Ve hvězdách

Marek Hudema

Tady vládnu já

Petra Procházková