Boj proti terorismu v Česku překvapivě nemaří atentátníci či extremisté, nýbrž neschopnost úředníků a zákonodárců.
Vlastně by to mělo být velmi jednoduché. Země EU chtějí mít v rámci boje proti terorismu přehled o tom, kdo, kdy, komu a jak dlouho telefonoval. Zároveň požadují, aby tajné služby či policie měly možnost ve zvláštních případech možného ohrožení atentátem nasadit odposlech okamžitě, bez svolení soudu. Aby zároveň vyhověly oprávněným obavám o porušování lidských práv, navrhují zvýšenou kontrolu práce bezpečnostních složek parlamentními orgány. Ale v Česku to nějak nevychází.
Od 1. května 2005 platí nový zákon o elektronické komunikaci. Kromě jiného měl vyřešit vztahy mezi bezpečnostními složkami a soukromými firmami, které odposlechy umožňují (Telecom, Eurotel, T-Mobile a Oskar). Podařilo se jen částečně. Sněmovna i Senát totiž schválily normu, která povolovala používat odposlechy pouze policii, a na čtyři české tajné služby se zapomnělo – respektive, původně v zákonu nebyly, pak se tam při jednání ve sněmovně dostaly a pak zase vypadly. Služby zůstaly bez jakékoli možnosti odposlouchávat hovory, a zároveň tedy bez účinné možnosti spolupracovat se zahraničními službami v boji proti zločinu i terorismu. „Prostě nám to uniklo, je to naše chyba,“ přiznává šéf poslanecké komise pro kontrolu BIS Jan Klas.
Údiv poslance Klase
Po deseti týdnech zákonodárci chybu napravili. Do jiného zákona (o sloučení…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 40 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
