Kudy povede Václavák
Má to být přelomová událost – pražští politici chtějí začít napravovat mizernou reputaci nejslavnějšího českého náměstí. Místa, kde se psala kronika našich novodobých dějin. Místa, kde se Češi scházeli, když jim teklo do bot a hledali pomoc u svého patrona. A místa, kterému se dnes našinec raději vyhne a cizinec se nestačí divit. Vyrazit na Václavské náměstí znamená především nabrousit si lokty a obrnit se trpělivostí. Zatímco totiž proudící auta mají místa více než dost, davy lidí jsou nuceny se mačkat na chodnících, z nichž ještě velkou část zabírají různé stánky s fastfoodem, vyvěšené cetky, chodící reklamy, kapesní zlodějíčci či unavené prostitutky. Přímo za sochou Václava se zabydleli streetworkeři, ale i prodejci drog.
Má to být přelomová událost – pražští politici chtějí začít napravovat mizernou reputaci nejslavnějšího českého náměstí. Místa, kde se psala kronika našich novodobých dějin. Místa, kde se Češi scházeli, když jim teklo do bot a hledali pomoc u svého patrona. A místa, kterému se dnes našinec raději vyhne a cizinec se nestačí divit.
Pozor, jede tank
Vyrazit na Václavské náměstí znamená především nabrousit si lokty a obrnit se trpělivostí. Zatímco totiž proudící auta mají místa více než dost, davy lidí jsou nuceny se mačkat na chodnících, z nichž ještě velkou část zabírají různé stánky s fastfoodem, vyvěšené cetky, chodící reklamy, kapesní zlodějíčci či unavené prostitutky. Přímo za sochou Václava se zabydleli streetworkeři, ale i prodejci drog.
Po západu slunce Václavské náměstí trochu prořídne a ožívá škvár, který přes den podřimoval a jenž noc co noc přitahuje specifickou klientelu. Na stánky s tradičními klobásami se začínají lepit skupinky podnapilých turistů z Británie, které Pražané láskyplně označují jako „popeláře z Londýna“. Ti se pak přesouvají buď do nějakého fajnového pubu, třeba do Lucerny, nebo do kasina či do nevěstince. Procházející muže pak zastavují pasáci nabízející mladé ženy. Střední pás náměstí zůstává ve dne v noci nevyužitý. Není tam totiž nic lákavého. A v cestě stojí příliš mnoho překážek na to, aby se tam člověku vůbec chtělo: je…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
Mohlo by vás zajímat
Den lidových krojů v Poslanecké sněmovně
Sněmovnu v úterý ovládl folklor. Několik desítek poslanců dorazilo do dolní parlamentní komory v lidových krojích ze svých regionů. Akce nazvaná Den lidových krojů se konala potřetí. Letos ji doprovází výstava lidových krojů i ze Slovenska, Polska a z Maďarska. Poslanci se sešli ve Dvoraně v jedné z vedlejších sněmovních budov, kde výstavu zahájili. Následně se vydali průvodem přes Malostranské náměstí a Sněmovní ulicí slavnostním vchodem do hlavní sněmovní budovy. V sálu Státních aktů pak vystoupily taneční soubory z Česka, Slovenska, Polska a Maďarska.
Předseda Sněmovny Tomio Okamura (SPD) se oblékl do kroje z Bystřice pod Hostýnem. Lidové kroje podle něho patří k národnímu dědictví. "I když je většina z nás už běžně nenosí, tak k nám prostě patří," řekl Okamura. Iniciátor Dne lidových krojů ve sněmovně, nynější předseda zahraničního výboru Radek Vondráček (ANO) podotkl, že letošní akce naplňuje motto Evropské unie o jednotě v růzností. "Naše kroje jsou symbolem našich kořenů, našich tradic naší identity," uvedl.
"Náš národ není velký počtem lidí, není velký rozlohou země. Ale jsme obří, co se týče rozmanitosti, kultury, tradic i krojů," řekl ministr kultury Ota Klempíř (za Motoristy), jenž dorazil v kyjovském kroji. Akce podle něho setřela rozdíly mezi koalicí a opozicí, což je stav, který by měl podle ministra vydržel déle než jedno odpoledne.
