Je svůdnější nabídka v noci rozsvíceného Pchjongjangu, anebo sen o jaderné mocnosti? Tuto otázku teď řeší Severní Korea.
Polovina května: Severní Korea oznamuje, že dokončila zpracovávání vyhořelých palivových článků z reaktoru v Jongbjonu, a výslovně to označuje za součást plánů „zvýšit svůj jaderný arzenál“. Polovina července: Severní Korea oznamuje, že se – po třinácti měsících – vrátí na šestistranná jednání o svém jaderném potenciálu. Květnový vzdor Pchjongjangu a jeho červencovou konstruktivnost dělí dva měsíce. Někomu, kdo by znal jen tato fakta, by se mohlo zdát, že komunistická Korea se změnila.
Nezměnila se, dělá totéž, co se jí osvědčilo v posledních letech – lavíruje. Řada amerických expertů radí prezidentu Bushovi, aby na KLDR vystřídal bič a cukr. Washington má starosti s Irákem a na jeho severokorejské politice je to vidět: je nedůsledná, nevynalézavá, rozpačitá, nekoncepční. Tím, kdo cílevědomě střídá cukr a bič, je Severní Korea. Co lze vůbec vyspekulovat ze severokorejského souhlasu s obnovením šestistranných rozhovorů?
Zaplatí to Jihokorejci
KLDR chce snad jen pokračovat v dosavadním zdržovacím kurzu: rozhovory sice absolvuje, ale nenabídne na nich žádné významné ústupky. Zdánlivě to nedává smysl: tuhle taktiku Pchjongjang používá léta, ovšem jeho zisky jsou malé; dostává sice potravinovou pomoc, jenže té by…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 39 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
