Často hledáte, jak…

Nenašli jste, co hledáte?

Napište na [email protected]

Obálka vydání 18/2005
18/2005 • 1.–8. 5. 2005

2005/18

Editorial

Editorial

Marek Švehla

Vážení čtenáři, vážené čtenářky,

noviny jsou plné článků k šedesátému výročí konce války. Také Respekt se této události chystá věnovat, v tomto čísle jsme se ale rozhodli napsat o jiném, podstatně méně nápadném výročí – padesáti letech od dokončení slavného Stalinova pomníku. V rubrice
Téma přinášíme tragický příběh jeho stavitele a doby, v níž tohle politováníhodné dílo vznikalo. V rubrice Civilizace nabízíme k přečtení první díl volného seriálu Češi a jejich problémy očima cizinců, kteří u nás žijí. Na úvod můžete souhlasit nebo nesouhlasit s holandským učitelem Peterem Moréem. Do příštího čísla chystáme velký komentář ke konci války a téma čísla zodpovídající otázku, nakolik byly oprávněné obavy a naděje vyvolané přísným zákonem na potírání drog, který byl v Česku přijat před pěti lety.
Přeji inspirativní čtení.

Scéna

Kulturní tip

Jaroslav Pašmik

Některá umělecká díla by měla být předepsána masovému publiku jako preventivní léčba proti smrtelně nebezpečným chorobám civilizace. Jedno takové jménem Hotel Rwanda vstupuje právě do místních biografů. Přináší povzbuzení imunity proti té nejhorší nemoci, jaká může naši kulturu vůbec potkat – proti spáchání genocidy.
Už název filmu naznačuje, že se přesuneme o jedenáct let zpátky do středoafrické Rwandy, kde v průběhu tří měsíců povraždili radikální etničtí Hutuové téměř milion svých sousedů Tutsiů a také tisíce umírněných příslušníků vlastního etnika. „Zbavme se těch méněcenných švábů (rozumějme Tutsiů), kteří nám tak ubližují,“ supí na začátku snímku hlasatel štvavé radiostanice a předznamenává budoucí tragédii. Před diváky se ovšem neodvíjí popisný dokument o genocidě, ale dramatický příběh správce hotelu Paula Rusesabaginy, jenž dokázal v průběhu masakrů přeměnit svěřený hotel v tajný uprchlický tábor pro civilisty z obou etnik a zachránil tak před jistou smrtí celkem 1268 lidí.

Hudba

Jaroslav Pašmik

Neuplynul ani rok a jsou tady znovu The Tiger Lillies (na snímku), výborné blasfemické trio z Londýna. Kdo ještě nezná jejich odrhovačky o smrti, námořnické bestialitě a nemocích, neměl by tentokrát zaváhat. Zpěvák a harmonikář Martyn Jacques předvádí teatrální grimasy a zpívá přitom hrůzostrašné příběhy vysokým vzrušeným falzetem. Bubeníkova výbava připomíná spíše hračkářství, jen basista je vlastně takový slušňák. Tygrované lilie vystoupí tento čtvrtek v pražském klubu Abaton.

Divadlo

Jaroslav Pašmik

Existuje něco jako obecný charakter vynikajícího herce? Alkoholik, proutník, chlubil, cynik a hazardér? Těžko říct. Divadelní hra Kean sepsaná Alexandrem Dumasem a revidovaná Jean-Paulem Sartrem má každopádně charakter velké herecké osobnosti v centru pozornosti. Předlohou pro Dumasovu hru byl Edmund Kean, vrcholný představitel romantického herectví v Anglii. Ovšem samotnou roli psal Dumas na tělo jinému herci. Také Sartre dílo přepracoval a posunul k existencialismu na přání tehdejší herecké hvězdy Pierra Brasseura. A nyní přichází s pražským Divadlem pod Palmovkou Jiří Langmajer, aby v Keanovi otiskl svou tvář. Hra má premiéru toto úterý.

Knihy

Viktor Šlajchrt

Profesor Albert Pražák (1880–1956), přední literární historik meziválečné éry, bývá dnes připomínán hlavně v souvislosti s pražským povstáním, jehož byl formální hlavou. Jeho vědecké dílo je opomíjeno pro pozitivistickou metodu, jež se zdá překonaná, a kvůli Slovákům. Pražák sice vybudoval vědecké základy dějin slovenské literatury, učinil to však v duchu vyhraněného čechoslovakismu a štúrovské přesvědčení o svébytnosti slovenštiny pokládal za romantický výstřelek. Své paměti s názvem Politika a revoluce dopsal roku 1949, vydání se však dočkaly až po více než půlstoletí díky nakladatelství Academia. Text sepsaný pádným slohem přináší neotřelé pohledy na události. Přibližuje také dobovou atmosféru a ideje.

Co se děje ve světě

Helena Březinová

V ostrovní zemi zuří bitva o dánský literární kánon. Jinými slovy o to, které knihy nesmí tamního školáka minout. Střílí se tu z těžkých kalibrů. Jedna strana hovoří o nacionalistickém, či dokonce „nacistickém poručníkování“, protistrana metá pojmy jako „kulturně-relativistická vykořeněnost“ či „povrchnost globalizovaného světa“. Debata je poučná i pro nás.

Dopisy

Komentáře

Časovaná bomba Bérová

Erik Tabery

Naše Lety nad Evropou

Ivan Lamper

Tony Blair jako šťastné prokletí

Jiří Sobota

Daňová bitva začíná

Marek Hudema

Zřejmě jen málokoho potěší pohled do kolonky daně na výplatní pásce. Každého totiž napadne, že by měly být mnohem nižší. Toto naříkání samozřejmě slyší i politici, takže téma daní fakticky už dnes odstartovalo volební boj. Zatímco sociálnědemokratický ministr financí Bohuslav Sobotka odeslal v pátek do vlády návrh na snížení daní z příjmu pro chudší obyvatele, hlavním trumfem opoziční ODS se stalo jednoduché heslo: Rovná daň pro všechny a na všechno ve výši patnácti procent. Tím si občanští demokraté vysloužili kritiku vládních politiků, kteří je obviňují z nadržování bohatým, a chválu části ekonomů, podle kterých rovné daně podporují hospodářský růst.

Ve hvězdách

Zbyněk Petráček

Je co slavit

Erik Tabery

0ptimistické scénáře se naplnily – Česko rok po vstupu prosperuje, nedošlo k dramatickému nárůstu nezaměstnanosti ani zdražování. Vládní krize pak ukázala nejpřesvědčivěji, co znamená členství v prestižním klubu – česká koruna se téměř nepohnula a ekonomika si běží v klidu dál.
První rok ale přinesl i řadu otázek, které budou pro budoucnost Evropské unie naprosto klíčové: další rozšíření Unie, oživení hospodářského růstu a v neposlední řadě přijetí evropské ústavy. Zejména poslední bod si zřejmě vyžádá hodně trpělivosti a chladného rozumu.