Často hledáte, jak…

Nenašli jste, co hledáte?

Napište na [email protected]

Obálka vydání 12/2005
12/2005 • 20.–27. 3. 2005

2005/12

Editorial

Editorial

Marek Švehla

Vážené dámy, vážení pánové,
Respekt, který držíte v ruce, je trochu jiný. Změnili jsme písmo a úpravu článků tak, aby se Vám lépe četl. Také jsme přidali novou rubriku s názvem
„O kom se mluví“, v níž si budete moci číst detailněji popsané příběhy lidí, o nichž spíš útržkovitě slýcháte i z jiných médií. Příběh bude vždy doplněný portrétem od našeho kreslíře Pavla Reisenauera. Změna podoby Respektu je výsledkem několikaměsíční práce, kterou – jak pevně věřím – oceníte. Dále bych Vás velice rád pozval na naše webové stránky, kde se můžete zúčastnit dotazníkové akce našich čtenářů. Pokud na nás máte nějaké požadavky, kritiku, chcete nám vynadat, nebo nás dokonce v krajním případě pochválit, pak s chutí do toho.
Jinak si užijte začátek jara.

Scéna

Co se děje ve světě

Jan Kovalík

Ve válce hudebních vydavatelství proti nelegálnímu kopírování hudby se rozpoutala další bitva. Tentokrát je bojištěm Švédsko: místní gramofirmy hlásí zatím největší propad prodeje hudby za posledních deset let a proti pirátům nasazují zbraně nejtěžšího kalibru.

Kulturní tip

Jaroslav Pašmik

Jedinečnou možnost poveselit se o velikonočním večeru 28. března skýtá koncert proslulé německé industrialové kapely Einstürzende Neubauten (Řítící se novostavby), která v tomto svátečním čase zavítá do pražské Lucerny. Nebude to jen tak obyčejný koncert. Současnou evropskou šňůrou totiž berlínští Neubauten oslaví 25 let své existence.

Knihy

Jaroslav Pašmik

Zní to paradoxně, ale díky americké bohemistce Erice Abramsové a penězům Rakušany vlastněné České spořitelny se konečně začíná rýsovat první kritické vydání rozsáhlého díla českého filozofa Ladislava Klímy (1878–1928). Po Velkém románu vydaném před devíti lety Torstem vychází nyní ve stejném nakladatelství svazek o devíti stech stranách nazvaný Mea.

Televize

Jaroslav Pašmik

Tým francouzských filmařů se předminulou zimu vypravil do čečenského hlavního města Groznyj, tajně oslovil pár místních rodin a několik týdnů kamerami sledoval jejich všední život. Vzniklo obdivuhodné svědectví ze zakázaného města, dokument Apokalypsa včera, co bude zítra?, který v premiéře nabídne ČT2 v úterý od 20.00.

Divadlo

Jaroslav Pašmik

Jak oživit majestátní ale poněkud strnulé útroby historické budovy pražského Národního divadla? Jistě je možné zajít dál za síně tradic a výstavy uměleckých relikvií. Současné vedení instituce si to jasně uvědomuje. Proto oslovilo umělecký tým vedený režisérem Zdeňkem Plachým, který následně vymyslel představení Fantom, čili krvavá opera. Dílo plné temné magie a ironických pohledů na různé národní symboly je založeno na půdorysu známého románu Gastona Lerouxe Fantom opery.

Kultura

Mimochodem

Viktor Šlajchrt

Kinterovi roboti ožili a mají se k světu

Petr Šourek

Když zazvoníte a vstoupíte do Galerie Švestka, uvedete její osazenstvo rázem do pohybu. Personál sepne přívod proudu a v místnostech se začne pracovat. Jako by dosud zahálející řemeslníci vehementně bourali, nebo pilně stavěli celou galerii. Je to ale jenom elektrický kokosový ořech, který zní jako sbíječka a tluče zbůhdarma o podlahu. Zákeřná vrtačka se pustila do kvílícího vysavače a kuchyňský kráječ jako pornoherec vytrvale kopuluje s melounem. Nejspíš ještě zastihnete asistentku galeristy, jak zapichuje lyžařskou hůlku do počítačové myši. Myška v posledním zápasu mrská kabelem svého ocasu. Napájí ji však baterka, takže ocáskem brzy domrská, zatímco ostatní exponáty pod proudem dál mechanicky vykonávají svou činnost.

Melodrama s chlípným podtextem

Viktor Šlajchrt

Vnímání národní minulosti širší veřejností dokáže ovlivnit silný film asi víc než obsáhlé historické studie. I proto se diskuse kolem hraných snímků na téma nedávných českých dějin vedou občas tak nesmiřitelně: zdaleka v nich nejde pouze o filmovou estetiku, ale hlavně o formování současných postojů a nálad. V posledních letech byla filmařům asi nejčastěji vytýkána přílišná laskavost k národu. Ta je docela pochopitelná, uvážíme-li, že výrobci filmů jsou na přízni masového publika mnohem víc závislí než kritici. Kdyby však dokázali zásadním přehodnocením minulosti národ opravdu upoutat a dojmout, aniž by mu podkuřovali, vytvořili by dílo aspoň v českých poměrech epochální. Nový snímek režiséra Milana Cieslara Krev zmizelého podle scénáře Vladimíra Körnera má k laskavosti hodně daleko. Dal by se jistě pokládat za vykročení naznačeným směrem, kdyby byl ovšem opravdu silný.

Osud, kterému neunikneš

Karolína Ryvolová

Generál Patton zase řádí

Tomáš Weiss

Komentáře

Spravedlnost na zakázku

Erik Tabery

Pieta za dva zemřelé

Marek Švehla

Obtížně přijatelná lekce odvahy

Viktor Šlajchrt

Klausův evropský deficit

Marek Švehla

Václav Klaus je opět v kurzu. Nedávno jej přijal americký prezident, jezdí od přednášky k přednášce, o rozhovor si říkají přední světová média. V poslední době týdeník Time a německý deník Frankfurter Allgemeine Zeitung (FAZ). Přitom nejde o vyloženou oblibu pozorovatelnou na vztahu Západu k Václavu Havlovi. Prezident Klaus ani nepřitahuje v zahraničí tolik pozornosti jako jeho předchůdce, v každém případě ale svými nevšedními názory elektrizuje, vzbuzuje zvědavost. Možná hlavně pobavení, mohli se donedávna utěšovat protiklausovsky ladění intelektuálové v Česku. Minulý týden jim ale tento argument vyrazil z ruky právě zmiňovaný konzervativní FAZ. Věnoval totiž Klausovi a jeho názorům velké místo na první straně, což v zemi našich západních sousedů opravdu něco znamená. Zkrátka s Klausovými názory, především těmi na Evropskou unii, se počítá. Ale upřímně řečeno: po přečtení rozhovoru ve FAZ nebo v týdeníku Time si na to nebude lehké zvyknout. Na druhou stranu ale rozhovory nabízí jistou úlevu z toho, jak vzdálené jsou názory Klause od reálného směřování evropské integrace. Tak daleko, že jej stěží dokáže zvrátit.

Ve hvězdách

Erik Tabery

Od hrozby k naději

Zbyněk Petráček

Neměl Bush pravdu? Otázky v tomto stylu se přetřásají v médiích různých zemí. U nás s ní ve středu vyrukovala MF Dnes, ale táží se tak i Bushovi odpůrci přímo v USA. Oč jde? O Bushovu doktrínu. Ta totiž poprvé v historii klade hlavní riziko pro bezpečnost Západu do arabského světa: problémem není samotný Usáma bin Ládin či Saddám Husajn, problémem je celý region tyranií a despocií, který své frustrace přelévá do Ameriky i Evropy. Lze toto riziko napravit naočkováním demokracie? „Představa zastánců útoku na Irák, že demokracii lze zavést vojenskou silou, je pro mne jako z jiného vesmíru,“ napsal před dvěma lety prezident Václav Klaus. Nyní stačí pustit televizi a skrze občanské projevy v Iráku, Palestině, Libanonu či Sýrii můžeme do tohoto vesmíru nahlédnout sami. Nelze samozřejmě bagatelizovat rizika, násilnosti a teror v regionu, nicméně události posledních měsíců – navazující na vojenský zásah v Iráku právě před dvěma lety – ukazují, že Bushův idealismus nese určité plody.