Atomová elektrárna bez odpadu

„Jde o zásadní krok k ekologicky šetrné společnosti,“ prohlásila islandská ministryně obchodu a průmyslu Valgerdur Sverrisdóttir, když loni na jaře v Reykjavíku otevírala první stanici, u níž řidiči mohou načerpat místo benzínu vodík. Jedinou zplodinou, která totiž v elektromobilech při spalování hydrogenia vzniká, je destilovaná voda. Evropská unie minulou středu rozhodla, že udělá všechno pro to, aby na stejném principu vybudovala i „velkou energetiku“. Zatímco v současných atomových elektrárnách se energie získává štěpením jader uranu či plutonia, existuje i druhá – podstatně bezpečnější a ekologicky přijatelnější možnost. Návod je ve hvězdách, a to doslova. Právě ony totiž září díky energii uvolňované nikoli při štěpení, ale naopak při slučování atomových jader.

Peron to zařídí

Myšlenka využít energii uvolňovanou při jaderné fúzi k výrobě elektřiny, není nijak nová. Objevila se už před druhou světovou válkou. Když se však v roce 1933 fyzikům Ernestu Rutherfordovi a Davemu Crockroftovi poprvé podařilo dosáhnout syntézy atomových jader v laboratorních podmínkách, nechali se slyšet, že ten, kdo doufá ve využití tohoto principu v průmyslové praxi, je nepolepšitelný snílek. Vývoj jako by jim dával za pravdu. Zatímco od výbuchu atomové bomby nad Hirošimou do spuštění první komerční štěpné jaderné elektrárny uběhlo pouhých devět let, v případě jaderné…