2004/48

Americký rapper Eminem (32) vydává po dvou letech novou desku Encore (Přídavek). Na svět přišla neplánovaně o týden dřív, protože ji kdosi rozesel volně po internetu. Originál tedy musel ze skladu předčasně, aby se omezily ztráty. První reakce na album jsou vesměs skeptické. Někteří kritici znuděně zívají nad jeho „recyklovaným obsahem“, jiní obracejí oči v sloup nad „pubertálním humorem“, další přece jen tleskají, ale tak nějak zdrženlivě. Že by největší současná hvězda pop music, jak rappera mnozí nazývají, začala vyhasínat?

Patnáct let po pádu komunismu ve východní Evropě napsala americká historička Anne Applebaumová knihu, v níž sumarizuje dějiny systému sovětských koncentračních táborů známých pod zkratkou GULAG. Stejnojmenný svazek, který v loňském roce získal v USA Pulitzerovu cenu a nyní vychází v českém překladu Petrušky Šustrové, splňuje všechny náležitosti pro to, aby byl v upoutávkách po právu nazýván „vynikající vědeckou prací“. Nicméně vzácnost této knihy spočívá především v tom, že kritéria vědeckosti v mnohém přesahuje.

Hamletovský pocit, že „vymknuta z kloubů doba šílí“, přepadá čas od času každou generaci. Člověk se může utěšovat snad jen tím, že pokud přežije, dozví se jednou od historiků něco o pozadí všech těch absurdit, které odněkud seshora určovaly dráhu jeho osudu. Soubor nepříliš lichotivých portrétů šesti prominentů českého stalinismu v publikaci Karla Kaplana a Pavla Kosatíka Gottwaldovi muži vychází v tomto ohledu s fatálním zpožděním. Valná část těch, jejichž životy nenapravitelně poškodila cháska, jež v roce 1948 převzala moc ve státě, už nežije.

JORGE G. CASTAŃEDA se narodil v Mexico City roku 1953. Vystudoval univerzitu v Princetonu (USA) a získal doktorát z ekonomické historie na univerzitě v Paříži. Dlouhá léta působil jako pedagog na katedře politických a sociálních věd Autonomní univerzity v Mexiku. Od roku 1980 vydal celkem 11 knih z oblasti historie a politiky. Nejznámější z nich Život v rudé barvě (česky r. 2003 pod názvem Compańero – Život a smrt Che Guevary) či Odzbrojená utopie vyšly ve velkých nákladech a jsou často překládány. Jorge G. Castańeda vstoupil v roce 1994 do politiky jako zakladatel politického fóra tzv. skupiny San Ángel. Pracoval pro současného prezidenta Vicenta Foxe Quesadu jako volební stratég a byl v jeho vládě ministrem zahraničí. Před rokem odstoupil a letos na jaře zahájil vlastní prezidentskou kampaň. Nedávno navštívil ČR jako host Fóra 2000.

Z dvojice dobrá a špatná zpráva vyřiďme nejprve tu druhou: Afriku stále ničí AIDS. A teď tu hezčí část: situace se však pomalu mění k lepšímu. Objevily se léky a také stále více dobrovolníků, kteří šíří informace a nabízejí pomoc. Optimismus vzrůstá, vyhráno ale stále není. Jak takový boj o přežití vypadá v praxi, sledovala naše reportérka v bohem zapomenuté Zambii.

Jak bývá ve Spojených státech obvyklé, i letos – podobně jako po každých volbách – přichází do Washingtonu nová garnitura politiků, diplomatů a úředníků. Ačkoli změny na amerických ministerstvech nebývají v případě znovuzvolení prezidenta tak radikální, jako když se střídají obyvatelé Bílého domu, přesto šéfové americké administrativy do druhého volebního období většinou nastupují s podstatně obměněným týmem. Ronald Reagan vyměnil po svém znovuzvolení v roce 1984 polovinu svého kabinetu a Bill Clinton do své druhé vlády jmenoval hned devět nových členů.

Poslanci ČSSD Josef Hojdar a Jaromír Schling vytáhli do boje za monopol České pošty. Před dvěma lety ho narušila společnost Mediaservis, a to v oblasti doručování firemních prospektů, katalogů atd. (tzv. direct mail). Využila nejednoznačností v zákoně, který jinak zaručuje České poště monopol na listovní zásilky, a začala jí v direct mailu fušovat do řemesla. Mediaservis získal asi deset procent trhu a díky konkurenčnímu zápolení znatelně klesly ceny. Direct mail přitom představuje trh v objemu necelé jedné miliardy korun ročně. Takovéto příjmy si nechtěla pošta nechat ujít, a proto si začala stěžovat u ministerstva pro informatiku na to, že Mediaservis porušuje její „monopolní právo“ dodávat zákazníkům drahou službu. Když tento postup nepomohl, obrátila se na poslance a ti nyní navrhují zakázat soukromé provozování direct mailu přímo v Zákoně o poštovních službách.

Vládní koalice se po propadu v senátních volbách ocitla v ještě obtížnější pozici než dosud. Zákony už jí nemusí vetovat jen prezident, ale i horní komora – k jejich přehlasování bude potřebovat častěji než dřív všech svých 101 poslanců. Koaliční předáci už se otřepali z počátečního šoku: nejde prý o nic tak vážného. „Poměry sil ve sněmovně zůstaly stejné, a to je rozhodující,“ sděluje šéf lidovců Miroslav Kalousek. Více než optimismus politiků nám však o další potřebnosti tohoto kabinetu řekne debata s experty, kteří mají na starost hlavní úkoly v čase zbývajícím do voleb v létě 2006. Co tedy ještě můžeme od současné administrativy čekat?

Nejzajímavější příspěvek do smíření s minulostí vyhlášeného prezidentem Klausem přinesl zatím policejní plukovník Martin Kotlan (36). „Jsem hrdý na obě části své kariéry, tu předlistopadovou i tu současnou,“ oznámil jeden z nejvýše postavených policistů země v Lidových novinách. Vzhledem k tomu, že před listopadem sloužil u pohotovostního pluku zabývajícího se mlácením prodemokratických demonstrantů a u StB, která je rovnou zavírala, nabízejí se tři otázky. Na co je vlastně plukovník Kotlan z doby před listopadem hrdý, proč je na to hrdý a zda je tato hrdost nějak společnosti nebezpečná.

Teze nového protiteroristického zákona zveřejněné teď ministrem Františkem Bublanem představují poměrně významný zásah do občanských svobod. Krátkodobé odposlechy bez povolení soudu, kontrola elektronické komunikace, přístup do zdravotního a sociálního pojištění, možnost nahlédnout do našich účtů… Tohle a řadu dalších věcí by v Bublanových představách směli zdejší tajní. Pokud to poslouží ochraně před teroristy – proč ne, řeklo by se. Problém je, že zpravodajské služby a policie jsou v české kotlině ve velmi důvodném podezření, že zneužívají i ty pravomoci, které v současnosti mají. Protiteroristický zákon by jim, případně vládě, které slouží, dal možnost šťourat se bez dozoru v našem soukromí mnohem víc než dnes. Sluší se hned dodat dvě věci. Jednak že s pochybnostmi vedou o podobném zákonu diskusi v řadě jiných zemí. A za druhé že ministr Bublan nabízí své zboží s pojistkou, která by jeho rizikovost měla omezit.

Kdo by to řekl, že úvahy o předčasných volbách se objeví tak brzy po nástupu Stanislava Grosse k moci. Nejmíň to asi čekala samotná ČSSD. Vždyť se přece už od léta snaží získat si popularitu zvyšováním platů a odsouváním nepříjemných rozhodnutí. Leč nepomohlo to – a prohrát v jednom roce troje volby je vážné varování. Ještě vážnější je však očividná defenzivní bezradnost, do níž teď kabinet a jeho premiér upadli. Takže opravdu: nebylo by pro tuto zemi výhodnější, kdyby Grossova vláda nečekala na svůj řádný konec za dva roky a poroučela se rovnou?