Na tezi o krátkém dvacátém století, jež prý trvalo jen pětasedmdesát let od roku 1914 do roku 1989, by nějaký ambiciózní esejista mohl navázat podobně chytlavým zkrácením minulého desetiletí. Devadesátá léta by se dala vymezit dvěma údernými slogany, které svého času skloňoval celý svět. Mezi Fukuyamovým „koncem dějin“ z roku 1992 a Huntingtonovým „střetem civilizací“ z roku 1996 přitom uběhly pouhé čtyři roky, kdy se Západ kochal vítězstvím. Už tehdy ovšem nabádala středoevropská zkušenost ke skepsi. Vždyť dokonalé vyvrcholení dějin spatřil už Hegel v pruském státě, čímž inspiroval leninský marxismus, a pro střet civilizací dříme v hovorové češtině ještě údernější pojem – maglajs.
V dětství se mi toto slovo vrylo do paměti jako společensky přijatelnější varianta bordelu. Patrik Ouředník mu ve svém slovníku nekonvenční češtiny z roku 1988 přisuzuje významy „výtržnost, zmatek, poprask, pozdvižení“, ale k jeho historickým kořenům se nevyjadřuje. Teprve o třicet let starší etymologický slovník je konkrétnější. Maglajs ve smyslu „rvačka, pranice“ je prý odvozen od bosenského městečka Maglaj, kde při rakouské anexi v roce 1908 došlo ke krvavým řežím.
Na Maglaj si kolega Zbyněk vzpomněl v souvislosti s tragédií v Beslanu, o níž se nám v kavárně ani nechtělo mluvit. V roce 1993, zhruba rok po zahájení zatím poslední války v Bosně, emigroval do Prahy chlapík, který v Maglaji předtím působil jako policejní velitel.…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 41 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
