Hrozí nám kastrace

Tak jako mnohé věci v Číně, i tamější mediální scéna se rozvíjí závratnou rychlostí, zejména v Kantonu, Šanghaji a Pekingu. Přesto však zůstává práce novinářů sevřená v totalitním krunýři. Ledovým závanem, který to všem připomenul, bylo patnácté výročí masakru na náměstí Tchien-an-men začátkem června. Den předtím, tedy 3. června, byl strach konkrétně vidět třeba na zástupkyni šéfredaktora jednoho prominentního pekingského deníku. Sejít se chtěla v kavárně v jistém hotelu v centru města. Čekala u stolu za sloupem, kouřila jednu cigaretu za druhou. „Začalo se říkat, že má náš časopis příliš mnoho kontaktů s cizinci,“ prozradila posléze důvod své nervozity. „Mohlo by to pro nás být nebezpečné.“ Šéf jí nařídil, aby zejména dnes a také zítra, v den výročí, byla opatrná.

O Tchien-an-menu a nebezpečích svého povolání si žádný čínský novinář nechce povídat s udáním svého pravého jména. Každý moc dobře ví, že se nedávno v domácím vězení ocitla řada politických disidentů jako například Liou Šiao-po, Chu Ťia nebo Ting C’-lin. Jiní, třeba Ťiang Jen-jung se svou manželkou nebo Chua Čung-wej, zmizeli docela. Podle americké nevládní organizace Výbor na ochranu novinářů (Committee to Protect Journalists) Čína dnes drží za mřížemi více novinářů než kterákoli jiná země na světě – celkem jedenačtyřicet. Na svém žebříčku států, v nichž je novinářská profese spojena s nejvíce riziky…