Hrdinství má mnoho podob. Hrdinou není jen ten, kdo v případě potřeby vyjde se samopalem na barikádu či do lesů, ale i ten, kdo – byť fyzicky slabší, vnitřním ustrojením pacifista a navíc třeba s šesti křížky na krku – chrání jiné. A když už se to nepodaří, vezme na sebe osobní zodpovědnost, aby se – třebas marně – snažil zabránit nejhorším škodám. Takto lze v kostce shrnout osud pravoslavného biskupa Gorazda, s jehož vědomím se v kryptě pražského kostela svatého Cyrila a Metoděje ukrývali parašutisté po atentátu na Heydricha.
Narodil se před 125 lety, 26. května 1879 jako Matěj Pavlík v rodině starosty moravské vsi Hrubá Vrbka. Chtěl studovat teologii, proto musel podle tehdejších zákonů absolvovat státní gymnázium (zvolil si německé v Kroměříži). Po bohosloví na olomoucké fakultě se jako novopečený katolický kněz stal duchovním správcem v Zemském léčebném ústavu císaře Františka Josefa I. – dnešní psychiatrické léčebně – v Kroměříži. Po první světové válce však vstoupil do Klubu reformních kněží. Koncem června 1920 sloužil v Kroměříži svou poslední latinskou mši, hned 6. července již první mši českou a 3. září byl z katolické církve exkomunikován.
Pavlík se dal k pravoslaví, jež se v zemi šířilo díky ruským manželkám navrátivších se legionářů. V září 1921 byl v Bělehradě vysvěcen na biskupa, přijal jméno Gorazd a v listopadu 1925 byl zvolen biskupem České…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 43 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
