Nabarvené ptáče z Ugandy

Říká se, že co člověka nezabije, to jej posílí. V jistém smyslu to potvrzují i knižní autobiografie lidí, kterým se podařilo přežít peklo rozličných válek, diktatur a koncentračních táborů. Dnes sedmadvacetiletá China Keitetsi, která jako dětský voják bojovala v povstalecké armádě budoucího ugandského prezidenta Yoweri Museveniho, jako by se však do zmíněného pravidla nevešla: přestože si její vzpomínková kniha Musela jsem zabíjet, kterou nyní v českém překladu vydalo nakladatelství Motto, nijak zvlášť nelibuje v líčení krutostí, mezi řádky dýchá až nepopsatelnou hrůzou, smutkem a beznadějí.

Kozí pečínka

Atmosféra úvodních stránek připomene známou novelu Jerzyho Kosinského Nabarvené ptáče: osamělé dítě je tu zcela vydané všanc brutálnímu zacházení dospělých, vyrůstá bez špetky náklonnosti a musí se spolehnout pouze na svůj pud sebezáchovy. Děj se ovšem neodehrává na antisemitském polském venkově za nacistické okupace, nýbrž na farmě vcelku zámožného Tutsie v západní Ugandě. Dějiny se tu zatím nepíší, rodina netrpí hmotnou nouzí, ale vzteklý otec své děti brutálně týrá. Zážitek horší než každodenní bití, které občas skončilo otevřenou zlomeninou, ale malé holčičce přinesl až den, kdy byla pokřtěna v místním kostele. Až do této chvíle totiž měla na světě alespoň nějaké přátele – malé stádo koz, s kterými se mazlila a v jejichž chlívku spávala, když bylo nejhůř. To se ale…