Osud i dílo Ludwiga Wittgensteina se skládají z vyhrocených paradoxů. Patří sice k nejcitovanějším myslitelům, za svého života však zveřejnil jen pár desítek stran. Ač usiloval o zrušení tradiční filozofie, položil základy hned ke dvěma novým směrům (v mládí k logickému pozitivismu, v pozdním období ke škole jazykové analýzy). Pocházel z nejbohatších kruhů, dědictví po otci však rozdal – třetinu nemajetným umělcům, dvě třetiny sourozencům – a žil jako asketický eremita. Byl ctěn na světových univerzitách, když se ale pod vlivem Tolstého pokoušel učit malé děti na venkovských školách v Rakousku, pokládali jej vesničané za nebezpečného podivína.
Ludwig Wittgenstein se narodil 26. dubna 1889, tři týdny před založením kladenské huti – jeho maminka Leopoldine byla onou krásnou Poldi s kadeří připálenou od hvězd, jejíž profil v emblému železárny zamilovaně vzýval Bohumil Hrabal. Otec Karl si v habsburském mocnářství vydobyl podobné postavení jako Krupp v Německu a jeho palác navštěvoval výkvět vídeňské kultury.
Od svých umělecky založených sourozenců se Ludwig lišil zájmem o techniku a matematiku, sdílel s nimi však duševní křehkost. Jeho dva starší bratři zahynuli za nejasných okolností zřejmě vlastním přičiněním, třetí se zastřelil na frontě v předvečer rozpadu rakouské monarchie. Ludwig po maturitě v Linci (do stejné školy o dvě třídy níž tehdy chodil Adolf Hitler) zahájil…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 42 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
