Respekt v letošním roce uveřejnil hned několik textů věnovaných dobývání kosmu. V jednom z nich (Na Mars! Ale proč vlastně?; Respekt č. 6/2004) si pak redaktor Marek Švehla povzdechl, že „zatímco v minulosti se tažení bílého muže děla v době neexistující odpovědnosti, dnes by nebylo od věci domluvit si pro dobývání kosmu etická kritéria, alespoň jako při obsazování Antarktidy“. Nezbývá než dodat, že jeho přání je již dávno vyplněno.
Kosmická smlouva
Již měsíc poté, co byl 4. října 1957 vypuštěn sovětský Sputnik, se v jedné z rezolucí valného shromáždění OSN objevila zmínka o tom, že je nutné zajistit, aby „vypouštění jakýchkoli objektů do kosmického prostoru bylo prováděno výlučně za mírovými nebo vědeckými účely“. V několika dalších rezolucích vydaných v letech 1958–1962 pak byla formulována základní pravidla využívání kosmického prostoru a kosmických těles, jež se o pět let později (1967) stala právně závaznými, když dostala formu mezinárodní „Kosmické smlouvy“. Po ní pak následovalo přijetí ještě několika dalších mezinárodních smluv, které se zabývaly např. registrací objektů vypuštěných do kosmického prostoru nebo odpovědností za jimi způsobené škody. Lze tedy říci, že „tažení bílého muže“ kosmickým prostorem bylo provázeno přijímáním určitých pravidel od samotného počátku.
Právě prostřednictvím výše zmiňovaných…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 44 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
