První otázka zní, proč se lidé tady tak snadno poddali totalitě. Druhá - co se zločinci, kteří terorizovali hrstku odvážných a lámali hřbet zbytku společnosti. Zatímco v prvním případě se většinová odpověď české společnosti stále ještě blíží beznadějnému „nešlo to jinak“, druhý bod už vypadá veseleji. Nepochybným důkazem pohybu vpřed je odtajnění svazků StB a soudní postih estébáků kvůli akci Asanace. Oba kroky mají svá ale, v principu však znamenají přinejmenším pokus o únik ze stojatých vod. Z pohledu skeptika se vlastně v minulých dnech nic moc mimořádného nestalo: dva estébáci dostali pár let kriminálu, jejich šéfové dokonce ani to ne, a pak ještě poslanci konečně rozhodli o zveřejnění svazků StB - no a co? Optimistu ale všechna tato fakta musela potěšit. Jako by se nepatrně hnuly ledy po dlouhé zimě a na tlustém příkrovu pokrývajícím nedávnou českou minulost se objevily první trhlinky.
Nejsme nová společnost
Začalo to čtvrtstoletým výročím zveřejnění Charty 77, kdy se v médiích rozběhla nebývale široká diskuse o vině či nevině signatářů režimního útoku na disidenty známého pod jménem Anticharta. Většina z podepsaných sice v různých anketách obligátně zlehčovala svou roli, ale našlo se už i několik silných osobností, které ze svého tehdejšího selhání vyvodily osvícený závěr: nebylo to správné a mrzí mě, že jsem to udělal. V tomto smyslu představuje zveřejnění svazků StB důležitý krok. Je dobře, že naši zákonodárci nedali na smutné oči…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 38 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
