Záleží na dvou starcích

Ačkoli je Řecko jednou z nejchudších zemí Evropské unie a přijetí postkomunistických států jeho příjmy ze společné kasy v Bruselu podstatně sníží, jsou Řekové v naprosté většině nadšenými příznivci rozšíření. Je to paradox, který má jednoduché vysvětlení. Mezi horkými kandidáty na vstup je také Kypr, rozdělený ostrov na východě Středozemního moře. Jeho zapojení do evropské integrace se v očích Řeků rovná uskutečnění dávného snu: sjednocení ostrova s pevninským Řeckem. Ovšem pokud nebude Kypr zařazen v první vlně, Řekové už pohrozili, že zablokují celý rozšiřovací proces. Vyhrožují i Turci, kteří členy Unie nejsou, ale mají pod kontrolou severní polovinu ostrova. Jak uvedl turecký premiér Bülent Ecevit, Ankara hodlá s konečnou platností anektovat tuto část, jestliže do Unie vstoupí řecký jih. Nebude-li tedy dosaženo dohody, Evropa riskuje konflikt ve svém jihovýchodním cípu. Anebo by se čekatelé na vstup včetně Česka mohli stát rukojmími obou stran.

Ostrovní titáni

Když Britové v roce 1960 Kypr opustili, byla vyhlášena ústava zajišťující oběma národnostem stejná práva. Poměr Řeků k Turkům na ostrově je zhruba 4:1. Podle ústavy vládl řecký prezident a turecký viceprezident, 56 parlamentních křesel bylo rezervováno pro Řeky a 24 pro Turky. Systém však nikdy nevešel v život. Už v roce 1963 Turci parlament opustili. O jedenáct let později se kyperští Řekové pokusili o vojenský převrat, aby ostrov připojili k Řecku. Pokus ztroskotal, ale situaci…