Ačkoli se vedení Národní galerie stačilo od retrospektivy fotografa Josefa Koudelky, zahájené 15. listopadu, již opakovaně distancovat – ať ústy generálního ředitele Milana Knížáka, tak v nepodepsaném prohlášení rozeslaném do redakcí – běží o výstavu, která svou dimenzí etickou a uměleckou i svým rozsahem odpovídá úloze Veletržního paláce. A je trapností mezinárodního formátu, když ředitel takové instituce plive na výstavu, již hostí, notabene tvrdí-li, že tam zrovna tyhle fotografie nemají co dělat. Tím Knížák nesděluje nic o jejich kvalitě, avšak dost tím říká o smutném vývoji nonkonformního umělce, jímž kdysi byl.
V zásadě jde o to, že do Veletržního paláce Koudelku pozvali lidé, kteří později kvůli Knížákovi z Národní galerie odešli, navíc generální ředitel Koudelku z jakýchsi důvodů prostě nemá rád. A coby představitel instituce, která by z podstaty svého určení měla být institucí integrující, se nad tuto animozitu nedokáže povznést. Pohlédneme-li Knížákovou zvrhlou optikou na slušnou návštěvnost, jíž se zejména o víkendech může retrospektiva prokázat, jsou všichni ti platící lidé vlastně pomýlenými vetřelci na půdě NG.
Dvoupodlažní moře
Retrospektivu si Josef Koudelka (nar. 1938) koncipoval sám. Anna Fárová, jeho dlouholetá spolupracovnice, v předtuše příštích potíží při jednání s NG od původně plánovaného kurátorství ustoupila a s fotografem jeho představy o výstavě pouze konzultovala. Člen agentury Magnum volil…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 36 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
