Vyjadřovat rozhořčení nad osudem více než dvanácti milionů Němců vyhnaných na konci druhé světové války ze svých domovů ve střední a východní Evropě bylo až donedávna v Německu poněkud podezřelé. Člověk se vystavil riziku, že se v očích ostatních stane revanšistou, ba zakukleným nacistou. Atmosféra se ale změnila a na veřejnosti se o tragických exodech nyní hovoří s podobnou otevřeností i srdceryvností, s jakou se už přinejmenším tři desetiletí mluví o holocaustu. Výsledkem nového trendu je nápad, aby v centru Berlína vzniklo Centrum proti vyhnáním - výstavní prostor, který by trvale dokumentoval vyhnanecké osudy. Mnohým odborníkům, politikům i novinářům se zprvu zamlouval, ale objevily se hlasy, že se za věcí skrývá pokus zglajchšaltovat oběti války nehledě na to, zda a čím se provinily. Podoba příštího německého parlamentu, o kterém se rozhodne ve volbách tuto neděli, bude mít na konečný výsledek diskuse o koncepci zvažovaného Centra zřejmě klíčový dopad.
V centru Berlína
Nápad se zrodil před dvěma lety při setkání německých vyhnaneckých spolků, k nimž patří i Sudetoněmecké krajanské sdružení. Letos o návrhu už jednal Spolkový sněm. Podle očekávání se vytvořily dva tábory, shromážděné kolem sociálních demokratů SPD a křesťanských demokratů CDU. Levice volá po evropském rozměru a nebrání se myšlence, že by Centrum vzniklo v cizině, třeba v Polsku. Pravice naopak hájí názor, že jediným správným umístěním je Berlín, nejlépe někde v centru u…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 37 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
