Poprvé od jednání v Daytonu se minulé pondělí sešli - tentokrát v Sarajevu - šéfové Bosny, Chorvatska a Jugoslávie na summitu, halasně ohlašovaném jako historický. Příliš historický ovšem nebyl, neboť jeho účastníci rozmlouvali o stejných otázkách jako tehdy v roce 1995: návrat uprchlíků, vzájemná pomoc, neměnnost hranic a spolupráce s haagským tribunálem. Naopak, je spíše smutné, že se sedm let po válce v Bosně řeší stále stejné problémy.
Papíroví vládci v akci
Summit nemohl přinést historický výsledek ani proto, že přítomní muži nejsou natolik mocní, aby mohli učinit historická rozhodnutí. Chorvatský prezident Stipe Mesič nemá z ústavy příliš velké pravomoci, nicméně je alespoň prezidentem skutečného státu. Další, Vojislav Koštunica, stojí v čele zrušené Svazové republiky Jugoslávie a ještě neexistujícího státu „Srbsko a Černá Hora“, který nemá ani ústavu, ani hranice a topí se ve vnitřních sporech. Tři rotující členové předsednictva Bosny a Hercegoviny jsou spíše karikatury, neboť jejich země se formálně skládá ze dvou (Republika srbská a muslimsko-chorvatská federace Bosny a Hercegoviny), fakticky však ze tří částí (srbské, chorvatské a muslimské), nad nimiž navíc bdí vysoký představitel OSN, který jediný má reálné pravomoci. Tímto vysokým komisařem je nyní britský voják a politik Paddy Ashdown a celý summit je hlavně jeho dítětem, protože se jím chtěl prezentovat na počátku svého funkčního období. Podle předního sarajevského intelektuála…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
