Politická smršť ve Venezuele, během níž se v čele státu rychle vystřídali tři lidé, dopadla ve prospěch staronového prezidenta Huga Cháveze. Jeho první kroky po návratu vzbouzejí dojem, že se nehodlá mstít: z vězení propustil několik důstojníků, kteří patřili k pučistům. Právě na schopnosti smířit společnost, rozdělenou na chudé a bohaté, bude záležet, zda zbytek svého mandátu využije k tomu, aby zemi vytáhl z bídy. Venezuela je závislá na obchodu s ropou. Export této suroviny vytváří 80 % vývozu a příjmy z prodeje činí více než třetinu HDP. Medové sliby, díky nimž před třemi lety ve volbách získal 80 % hlasů, se Chávezovi nedařilo plnit i proto, že ceny ropy na světových trzích poklesly. Musel omezit sociální výdaje a investice. Jeho oblíbenost spadla na 30 % a v hlavním městě Caracasu se během posledních měsíců konaly pravidelné protivládní protesty. Při posledním, rozprášeném střelbou, bylo hlášeno až milion účastníků. Politické kruhy, zastupující bohatou vrstvu obyvatel a část armádního velení, v tu chvíli zpozorovaly možnost, jak se Cháveze zbavit. Prezident jim byl trnem v oku: jeho boj proti chudobě, nezaměstnanosti a korupci spočíval v tom, že znárodňoval půdu a omezoval zahraniční investice. I ke svobodě projevu přistupoval svérázně. Proslulé jsou jeho hodinové projevy k národu, které povinně vysílaly všechny televize a radia. Generálové oznámili, že Cháveze zajali, a vyzvali k ukončení protestů. Hlavou státu se stal Pedro Carmona, šedesátiletý předseda…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 40 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
