David Herbert Lawrence (1885–1930) je u nás znám především jako tvůrce svého času skandálního románu Milenec lady Chatterleyové, méně už jako klíčový britský modernistický prozaik a básník, a jeho pozoruhodné studie o literatuře, cestopisy a eseje se dosud v češtině v knižní podobě neobjevily vůbec. Před nedávnem však nakladatelství Garamond uvedlo na trh Apokalypsu, poslední jeho dílko, které napsal mezi říjnem 1929 a lednem 1930 a jež vyšlo až posmrtně 3. června 1931. Text nejprve vznikal coby úvod ke knize přítele Fredericka Cartera, brzy se však umírajícímu spisovateli rozrostl a svérázným způsobem začal prozkoumávat vztah člověka nejen k lidskému světu, ale i k celému kosmu. Stal se tak jakýmsi odkazem autora, který poslední čtyři roky života psal vinou nemoci jen poezii a kratší kousky esejistické, tedy člověka na prahu bytí, který přesto zůstává intenzivně živý a dokáže se dívat kolem sebe, za sebe i před sebe.
Komentář ke zjevení
Myšlenkové zrání D. H. Lawrence ovlivnila bezpochyby první světová válka, která zotročením a ničením člověka pomocí strojů v jeho očích zdiskreditovala celou západní civilizaci. Úvahy o existenci jedinců, společnosti i lidstva lze najít kupříkladu i v Ženách milujících, románu vášně, který se tak svým způsobem stává i románem idejí. Právě v Apokalypse, poetickém komentáři k biblickému Zjevení svatého Jana, však autor formuloval své názory na minulost, přítomnost a budoucnost nejotevřeněji, přičemž ke křesťanské…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 37 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
