Příští středu si v jedné z restaurací areálu na Kavčích horách sedne ke stolu televizní rada a pokusí se vybrat ze tří konečných kandidátů ředitele České televize. Bude to opravdu zajímavé. Zdejší veřejnoprávní kanál totiž navzdory revoluci, stávkám redaktorů a stotisícovým občanským protestům zůstal dodnes strnulou postkomunistickou institucí, o které mluví mnohdy s pohrdáním dokonce i její vlastní zaměstnanci. Volba nového ředitele by to už konečně měla otočit. A detaily půlročního příběhu hledání nového šéfa naznačují, že na místě je mírný optimismus.

Máme problém

Zabývat se tím, kdo povede Českou televizi, má smysl i pro ty, kteří se na ni vůbec nedívají. I je totiž musí zajímat otázka, proč zdejší veřejnoprávní kanál dodnes není přívětivým podnikem šířícím toleranci, pochopení veřejných dějů a úspěšně konkurujícím brutalitě, manipulaci a přihlouplosti privátních stanic. Značná část problémů České televize tkví v tzv. producentském systému nastaveném jejím „otcem“ a zatím nejdelším ředitelem Ivo Mathém. Ten dává obrovský vliv „producentům“, tedy výrobcům programu, což jsou většinou praktici s letitou praxí. Potíž je v tom, že po odchodu Mathého proti nim nestojí silné, čitelné a zodpovědné vedení s vlastní ideou, které by je udrželo na uzdě a vysvětlilo koncesionářům, proč televize vysílá zrovna to, či ono. S tím souvisí i skutečnost, že televize si zatím nevybudovala věrohodný a navenek srozumitelný systém hodnocení kvality, takže o pořadech není možné vést klidnou a věcnou debatu. O třetím problému mluví mimo mikrofon ochotně i televizní zaměstnanci včetně vysoce postavených šéfů: chaos ve vedení mnohým z nich umožňuje pracovat „ani zdaleka ne na sto procent“. Čtrtým a známým problémem jsou potom peníze: na výrobu pořadů pro příští rok chybí podle neoficiálních informací zhruba 400 milionů korun. Pokud se vinou nedostatku peněz zhorší kvalita, hrozí rozjezd známé spirály od špatných pořadů ke klesajícím příjmům z reklamy. Tato situace je nebezpečná především v tom, že umožňuje politikům, aby výměnou za „dotační výpomoc“ nenápadně prosazovali v televizi svůj vliv. (Tato situace je dobře čitelná na příkladě bratislavské STV, která se i díky finančnímu kolapsu ocitla zcela pod politickým vlivem aktuálně vládnoucích stran.) Česká současnost je ale přece jenom nadějnější. Ilustruje to i výběr nového šéfa. Zabývá se tím Rada České televize. Na její současné podobě se - jak známo - podepsala „televizní stávka“ z přelomu letošního roku: jednotlivé kandidáty vedle politiků navrhla i zdejší občanská sdružení a konečný výběr patnáctičlenného sboru obstarala sněmovna. Složení týmu je tudíž kompromisem v poměru 5:5:5 - dvě třetiny radních mají podporu stran opoziční smlouvy a zbytek si prosadila čtyřkoalice. Do hledání regulérního ředitele se televizní rada pustila letos v červenci a během podzimu potom na několika schůzkách vybrala tři „nejlepší uchazeče“. Minulou středu pak radní prolomili dosavadní tabu a uspořádali s trojicí veřejné slyšení. Na Kavčích horách se před televizní kamery i zájemce z řad občanů postavili současný prozatímní ředitel a bývalý televizní producent Jiří Balvín, bývalý dramaturg TV Nova Petr Sládeček a jeden z polistopadových šéfů federálního TV zpravodajství, pedagog Martin Vadas. Veřejné zasedání rady představuje na cestě k otevřenosti zásadní přelom: kromě možnosti slyšet jednotlivé adepty ředitelského místa mohou návštěvníci díky němu sledovat, kdo jsou „jejich“ radní, a odhadovat, jakou podobu televize budou prosazovat. Veřejné slyšení navíc dává naději, že po něm už televizní rada nebude nikdy vykazovat při důležitých jednáních občany za dveře - tak, jak to bylo až dosud zcela běžné.

To mě nezajímá

Veřejnou část středeční schůze zahájil Petr Sládeček. Ve svém vystoupení vyzdvihl nutnost „všestranné reformy“ české veřejnoprávní televize, její nezastupitelnost coby „služby veřejného zájmu“, položil důraz na nestrannost, odpovědnost, rozmanitosti a podporu menšinám; nezapomněl ani na perspektivy televize v rámci možností digitálního šíření signálu. Úřadující ředitel Jiří Balvín zase předestřel kritiku současných poměrů a propagoval především organizační reformu a nutnost vystavit televizní výrobce konkurenci zvenčí. Překvapivé momenty přineslo jen „zemité“ vystoupení Martina Vadase, který se několikrát pustil do kritiky konkrétních detailů v televizní práci. Zmínil například to, že ČT nedávno ve svém zpravodajství z Velké Pardubické úplně přešla smrt jednoho ze závodících koní, a podivil se i výběru ředitele zpravodajství Zbyňka Honyse, který vzhledem ke svému předlistopadovému angažmá v redakci komunistické výchovy Československého rozhlasu čelí nedůvěře mnoha svých podřízených. Je pravda, že kandidáti v projevech nenakousli mnohé podstatné otázky, ale ke skutečné kritice bychom museli mít k dispozici i vystoupení jejich konkurentů. A tuto možnost nám rada neposkytla. Už na začátku řízení vyřadila v neveřejných jednáních čtrnáct kandidátů z původních pětačtyřiceti kvůli „formálním nedostatkům“, přičemž mnohdy šlo o banality typu špatného pochopení mlhavě formulovaného požadavku. Tímto prvním sítem propadli i někteří favorité, od kterých se čekalo, že televizní diskusi posunou do inspirativních poloh, například současná šéfdramaturgyně ČT Alena Mullerová. „Uchazeči o tak významnou funkci musí být perfektní,“ vysvětluje přísnost rady jeden ze zastánců tvrdého přístupu Milan Knížák. O vyřazení dalších konkurentů finální trojice se pak postaralo říjnové zasedání (tímto kolem neprošli například někdejší šéf publicistiky ČT Martin Mrnka nebo bývalý ředitel Českého rozhlasu Vlastimil Ježek. Zmíněný Milan Knížák potom například „odepsal“ kandidaturu televizního producenta Vítězslava Novotného tím, že ho na radě obvinil z krytí korupce svých podřízených. „Důkazy jsem viděl, ale teď je nebudu nikomu ukazovat. Není na to čas,“ vysvětluje Knížák, proč své tvrzení dosud nepodložil konkrétními daty. Nesnižuje se tím ale důvěryhodnost výběru kandidátů tak zodpovědné ředitelské funkce? „Mně je úplně, ale úplně jedno, co si o tom myslíte,“ křičí svou odpověď do telefonního sluchátka Knížák. A proč radní nenechali veřejně vystupovat alespoň ty, které pustili formálním sítem? „Ti, kteří by šli na řadu později, by byli ve výhodě. Rada navíc chtěla omezit vnější tlak na veřejnou část výběrového řízení vyvíjený médii a některými vlivovými či zájmovými skupinami,“ vysvětlil neveřejnost výběru finalistů předseda televizní rady Jan Mrzena. Odhadovat favorita středečního hlasování je obtížné. Podle kuloárních zpráv však zřejmě mají šanci jen Petr Sládeček a Jiří Balvín. Martin Vadas sice svým projevem nadchl některé posluchače středečního slyšení, ale jeho rázné vystoupení se zjevně nemohlo líbit těm členům rady, kteří z opačných důvodů sympatizují s Balvínem. Jeho schopnost „uřídit“ rozkolísanou televizi navíc neoficiálně zpochybňují i mnozí jeho „spojenci“ z řad odpůrců současného ředitele.

Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na opravy@respekt.cz.
Chcete-li článek okomentovat nebo nás upozornit na chybu, přihlaste se nebo se zaregistrujte. Nejzajímavější příspěvky zveřejníme.

Martin Kontra

editor

kontra-1 (kopie)
Přečtěte si více článků od tohoto autora/autorky. Napsal/a jich celkem 392

Vyhledávání

Tip: Vyhledávejte dle autora pomocí autor: autor:”Erik Tabery” další tip

Výsledky vyhledávání

Hledám o sto šest
Vyskytla se chyba, zkuste to znovu.

Nejvíce hledáte