Každý rok se občané kantonu Glarus setkávají ve stejnojmenném městě. Zaplní celé náměstí a horlivě diskutují o svém kantonu. Nejde ale jen o nějaké tlachání. Lidé tu totiž hlasují o rozpočtu na příští rok. Krok k podobné lidovládě udělali i Češi. Už osm měsíců žijeme ve svém dosud nejrozsáhlejším „experimentu s demokracií“ od listopadu 1989. Když letos prvního ledna vznikly kraje, hovořilo se o znatelném rozšíření občanského vlivu a svobody. Teorie byla jasná: značná část moci a veřejných peněz přejde z centra na nové samosprávy, které přece lokálním potřebám a starostem rozumějí lépe než úředníci v daleké Praze. Čtrnáct nových samospráv je na světě, ale pouze čtyřicet procent lidí si myslí, že to nějak zemi pomůže. A přitom v těchto dnech přechází na krajská zastupitelstva řada důležitých pravomocí. Dobrý důvod zjistit, jak to vlastně dnes s naší samosprávou vypadá.
Hrátky s Českem
Nové kraje to neměly lehké už dávno před svým vznikem. Ačkoli jejich existence je v ústavě od roku 1993, trvaly diskuse a spory o jejich zřízení dlouhých pět let. Elita vládnoucí koalice ODS-lidovci-ODA si další mocenské konkurenty mezi sebou a veřejností nepřála. S reformou se tudíž mohlo začít teprve po nástupu vlády sociálních demokratů. Ty na věci samozřejmě lákala šance popustit uzdu svému odvěkému sociálnímu inženýrství. Na druhou stranu se ovšem jako levicová partaj předválečného střihu jen neradi vzdávají moci plynoucí z klíčů od státní kasy a z…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 37 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
