Občas se stane, že lidé jsou náhle citliví

Rámeček

AGNIESZKA HOLLAND (nar. roku 1948 ve Varšavě) patří k nejvýznamnějším osobnostem dnešní filmové scény. Po studiích na filmové fakultě v Praze se vrátila do Polska, kde deset let spolupracovala s režiséry Zanussim a Wajdou a točila své první celovečerní filmy. Po neustálých střetech s komunistickým režimem odešla v roce 1981 do Francie; dnes žije v Bretani a v USA, kde natočila řadu filmů. Její snímky Trpká žeň (1984) a Evropa, Evropa (1990) byly nominovány na Oscara; druhý z nich jí zajistil světovou proslulost. Je laureátkou četných cen z polských i zahraničních festivalů, spolupracovala na mnoha scénářích, režírovala divadelní hry.

Jste filmařka se zvláštním smyslem pro zobrazení člověka v životně podstatné historicko-politické pasti. Žijete a pracujete ve zpolitizovaném světě. Považujete se za politického člověka?

Ani ne. Zajímá mne, co se děje, rozumím tomu, mám i poměrně dobré instinkty, pokud jde o předvídání dalšího vývoje, ale jinak mě klasická politika svými mechanismy trochu nudí.

Ale navzdory tomu jste se velmi angažovala po okupaci Československa v roce 1968, a pak i v Polsku, v hnutí Solidarity.

Když jsou nějaké velké vlny, okupace, revoluce, když před tím nemůžu utéct, pak mě to zajímat musí, protože se mě to přímo dotýká.

Ale když jde o všechno

Jak se vás přímo týkala okupace naší země?

V roce 1968 jsem studovala v Praze na FAMU. Že se tu odehrává nějaké Pražské jaro,…