Když půjdu žádat do velké české banky o půjčku, řekněme 200 tisíc korun, budou chtít vědět i to, kolik úspor má můj ručitel a kam je ukládá. Zato v případu dosud největšího tunelu u nás půjčila Komerční banka rakouskému klientovi bez řádného prověření osm miliard. Jak si tu nevlídnost k drobným žadatelům vysvětlujete?
S neochotou ke spotřebitelským úvěrům je to bohužel tak, že některé banky mají z minulé éry velký podíl na trhu. Protože na ně dosud konkurence dost netlačí, zůstávají laxní a zákazníky si příliš nepředcházejí.
Loni na podzim proběhl spor mezi Václavem Klausem a ekonomem Světové banky Lajosem Bokrosem, proč české banky nechtějí půjčovat ani kvalitním podnikům. Co si o tom myslíte vy?
Tady je třeba rozlišovat. Zahraniční banky působící u nás jsou ochotny půjčit důvěryhodným firmám, které už mají svou historii, a takových není mnoho v žádné nově vznikající ekonomice. Proto zahraniční banky dávají přednost klientům, kterým půjčují i ve své mateřské zemi, případně jejich tuzemským dodavatelům. České banky spoléhaly především na zajištění nemovitostmi. S jejich oceňováním a vymáháním však vznikly problémy, a když se banky takto spálily, nechtějí chybu opakovat. Teď se ale situace může zlepšit po přijetí zákona o mimosoudních dražbách.
Platí jen toto ryze ekonomické vysvětlení, nebo hraje roli i nižší bankovní kultura u nás? Co když jsou naši bankéři línější, cyničtější nebo úplatnější než jinde?
Nevím, neznám…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 29 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
