Způsob, jakým česká média tlumočila letošní zprávu Evropské komise o připravenosti uchazečských zemí, připomíná pohádku o chytré horákyni. Česká republika je údajně „nejlepší mezi uchazeči“, ovšem špatně hodnocena, „v čelné skupině zemí“, přitom jedna z posledních. Jak se v tom vyznat?
Připoutáni k Západu
Zklamání z nikoli jednoznačně a nikoli zcela pozitivního hodnocení Česka je reakcí na předčasnou (sebe)chválu: noviny totiž do té doby citovaly výrok náměstka ministra zahraničí Pavla Teličky o návratu „na medailové pozice“. Žádný velký návrat se nekonal. Ledaže bychom si takto vykládali třístupňový žebříček uvedený v závěru, který vyjadřuje názory komisařů na další postup při začleňování uchazečů. Česká republika se v něm objevuje v poslední skupině (spolu se Slovinskem je tak celkově šestá). Podle komisařů ji „lze považovat za fungující tržní ekonomiku, která by měla být schopna se v nadcházející době vyrovnat s konkurenčními tlaky a tržními silami uvnitř Unie“, kdežto Polsko, Maďarsko a Estonsko už takovou ekonomikou „jsou“. Okamžitě se objevila řada komentářů s otázkou, zda je takové hodnocení spravedlivé. Odpověď zní: není to zase tolik důležité. Samozřejmě můžeme považovat obavy z našeho začlenění za přehnané, když už nyní je naše ekonomika pevně spojena s Evropskou unií. Například za prvních devět měsíců letošního roku tvoří obchod s Unií 69,1 % našeho vývozu a 62,5 % dovozu (takového podílu dosáhly samotné země patnáctky až po…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 30 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
