Dopisy

Mýtné na Malou Stranu

Dovolte, abych vám poděkoval za článek Kde domov můj (Respekt č. 46/2000) a uvedl k němu doplňující poznámku a návrh. Stávající dopravní inženýrství vychází z prostého předpokladu: poptávka po průjezdu ulicemi autem je konstantní, daná například tím, kolik lidí má auto, kolik z nich je potřebuje k práci a podobně. Tam, kde nabídka průjezdnosti této poptávce nedostačuje, stačí zlepšit komunikaci (postavit tunel, rozšířit silnici), auta se vejdou a problém se vyřeší. To je ovšem hluboký omyl. Poptávka je totiž dána nikoliv objektivní potřebou, ale právě využitelnou nabídkou - jinými slovy, jak široké silnice postavíme, tolik aut přijede. Aut je totiž z hlediska například Prahy nekonečně mnoho, a tak jediným výsledkem lepších silničních komunikací není zlepšení průjezdnosti, ale stále stejně ucpané ulice, zbytečně utracené peníze a dávka emisí navíc. Pro potvrzení nemusím chodit daleko - kolik jsme toho vyslechli o tom, že „ekologický“ strahovský tunel odvede dopravu z Malé Strany. A výsledek? Běžte se podívat: Malá Strana je zoufale ucpaná jako dřív a v tunelu mají čas od času pro přeplněnost zavřeno. Praha je (díkybohu) kopcovitá, historická a hustě obydlená. Podle mého názoru nezbývá než se smířit s tím, že v ní není doopravdy místo na to, aby každý frčel ve svém autě a současně se tu dalo žít. Jedno, nebo druhé! Chceme-li tu bydlet, není jiné cesty než auta omezovat,…