Minulý týden byla v Berlíně podepsána dohoda o odškodnění nuceně nasazených. Další oběti nacistického teroru se tedy dočkají i materiální náhrady. Událost ovšem, jak se už stává čím dál železnějším zvykem, zvedla i otázku jiné satisfakce - omluvy za utrpení způsobená po válce Čechy sudetským Němcům. V Berlíně se o něm sice nemluvilo, ale pár dní předtím jej připomněl rakouský parlament. Bezprostředně po souhlasu s rakouským odškodněním pro nuceně nasazené vyzvali vídeňští poslanci svou vládu, aby upozornila Prahu, že českou společnost podobné vyrovnání s oběťmi teprve čeká. A je to tady zase.
Mohou za to sami
Sudetská otázka zaměstnává naši politickou scénu prakticky celých deset let od konce studené války. Hned po revoluci v roce 1989 Václav Havel připomněl, že bychom se měli omluvit odsunutým sudetským Němcům, protože poválečný odsun „byl aktem velmi tvrdého zbavení několika milionů lidí jejich domovů“. Tato slova ale ve společnosti přivyklé po léta na úplně jiný výklad událostí vyvolala nemalý šok. Představitelé nové politické scény se proto od havla ihned distancovali. „Jestliže se mezi veřejností mluví v posledních dnech o omluvě, pak jde o nedorozumění. Čs. vláda v žádném případě neuvažuje o návratu sudetských Němců a ani o jakékoli omluvě,“ uvedl za Občanské fórum v lednu 1990 Luboš Dobrovský. „Sudetští Němci si za svůj osud mohou sami vzhledem k tomu, že byli Hitlerovou pátou kolonou v ČSR,“ shrnul obecně panující náhled Miloš Zeman…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
